ÚDAJE O ZVÍŘÁTKU
Pohlaví: kocour
Věk: 7 let
Místo nálezu: Praha 10, ul. Kutnohorská (v křoví)
Kastrace: ne
Vakcinace: ne
Odčervení: ano,  22. 7. 2010 Cestal
Současný stav: v léčení – autoimunitní porucha, zanedbaný, podvyživený

Charakteristika:
Když včera odpoledne přijela Verča, naše dobrovolnice, pomoci s úklidem, měla jsem zrovna hovor – telefonovala vyděšená paní ze Štěrbohol, že na procházce se psy uviděla nemocného kocourka, zřejmě sraženého autem. Nepohyboval se a bylo na něm vidět, že je mu zle. Bylo mi jasné, že půjde o něco vážného, takže jsme okamžitě sedly do auta a jely do Štěrbohol, řádně vybavené podběrákem. Pro Verču to byl asi šok, ještě nikdy nebyla na žádné záchranné akci „naživo“. Paní na nás čekala u keře, kde kocourek byl. Uviděla jsem bílomodrého chlupáče, ihned mi bylo jasné, že je na tom velice zle. Potichu jse šla s podběrákem za ním do křoví, kocourek se pomalým tempem začal přesunovat dál. Trny, kopřivy, hustá tráva, větve… To všechno jsem měla zabodnuté v rukách, jak jsem se snažila co nejrychleji po břiše proplazit za kocourem a přitom ho moc nevyplašit. Když už mi z kůže trčely trny a přestávala jsem mít naději, že se tím křovím dostanu za stále se vzdalujícím kocourem, vyběhl na chodník a velice zoufale pelášil pryč. Nemohl se ale pohybovat dost rychle, takže jsem ho sprintem doběhla, a když se chystal skočit do trávy a do dalšího křoví, vyskočila jsem placáka ve stylu „chytáme zajíce“, ale povedlo se! Mám ho! Vzteklého, syčícího a kousajícího kocoura jsem zabalila do podběráku. Všimla jsem si, že se nějak „divně dívá“. Kocour byl v přepravce, vytáhla jsem si z ramen trní a jeli jsme hned domů. Děkujeme kocourkově zachránkyni, že ho nenechala bez pomoci, a Verče, jejíž auto jsme použili. Cestou jsme píchli kolo, když jsme najížděli na obrubník u dálnice, kde seděla vyhozená kočka. Bohužel utekla neznámo kam, zato my jsme bez povinné výbavy a nářadí mávali bílým šátečkem o pomoc řidiče. Zastavil anděl z firmy ABBA, bez řečí vyměnil kolo, sedl do auta a odjel:-) Diky! Takto jsme cestou kvůli kočkám u silnice stavěli ještě dvakrát, vždy se zdálo že jsou kočky zdravé a podle úprku do dáli nepotřebují pomoc. Doma jsem kocourka přendala do karanténní klece. Když jsem ho na světle vytáhla z přepravky, obě jsme se sklonili nad obličejem a leknutím jsme málem zaječeli. Já vydržím hodně, jsem zvyklá na zvířata sražená autem, týrané „kostry“, zlámané nohy, čelisti atd. Ale tentokrát se i mně zvedl žaludek a sotva jsem zadržela slzy. Vůbec jsem neměla tušení, o co se jedná! Nikdy jsem to neviděla. Kocour měl na očích krvavé žilky a zornice jako květák. Vyplašená jsem ho ihned dala do klece a šla jsem si vydesinfikovat ruce. Beru telefon a volám ihned zkušené paní, která je jistě ještě ve 22.00 večer na příjmu. Když jsem jí popsala příznaky a vzhled očí, velice posmutněle a vydešeně mi sdělila, že to je s největší pravděpodobností tuberkulóza nebo nádor na mozku… Takže kocour byl izolován, nakrmen, napojen, my obě vydesinfikované, v šoku a smutné! Zítra ráno startuju motory a jedu ho ukázat, nejdříve známé, potom na veterinu – buď léčit, nebo utratit…

23. 7. 2010
Absolvovali jsme vyšetření na veterině. Ukázalo se, že za jeho stav může dlouhodobý pobyt venku a autoimunitní porucha. Kocourek dostal kortikoidy a jeho stav se zlepšuje.

26. 7. 2010
Křovák stále dostává kortikoidy, jeho vzhled se zatím nemění. S chutí však jí a pije.

Informace o tomto zvířátku získáte na tel: +420 776 083 090 nebo na e-mailu toulavetlapky@toulavetlapky.cz.