ÚDAJE O ZVÍŘÁTKU
Pohlaví: kočka
Věk: -
Kastrovaná?: ano
Očkovaná?: ano
Odčervená?: ano
Handicapovaná?: ne
Teritorium: do bytu

Charakteristika:

9. 10. 2007
Kočičku Komtesu (Bublinu) vlastnila rodina s dětmi bydlící v bytě. Kočička nebyla očkovaná a neměla ani žádné jméno. Majitelé uvedli, že ji nadále nemohou mít doma kvůli alergii. Když k nám přišli, na stůl postavili přenosku a v ní bylo černé stvoření s vystrašenýma očima. Když pán otevřel dvířka přepravky, dostal packou od rozzuřené kočičky. Pomyslela jsem si, že to pěkně začíná… Doslova jsem vysypala kočičku z přepravky ven. Vrčela, syčela, byla zmatená a zalezla pod deku do postele, kde strávila celý den. Majitelé nenechali kočičce ani krmení, ani očkovací průkaz (byť s propadlým očkováním) a ani žádnou z jejích věcí. Prostě se už nikdy neozvali a nezajímali se o to, jak kočičce je (koneckonců, možná, že to tak bylo lépe). Komtesa, jak jsem tu černou syčivou kočindu pojmenovala, na sebe nenechala sáhnout, aniž by mě nekousla. Byla tedy umístěna do oddělení s plachými kočkami, kde jsem si teprve všimla, že s ní není něco v pořádku. Byla pořád smutnější a tlustší – tedy zkráceně: v původním domově byla jistě fyzicky trestána (nevíme, zda omylem při hře s dětmi nebo záměrně za nežádoucí chování). Nicméně rentgen ukázal starou zlomeninu žebra na obou stranách (možná přivření do dveří, snaha uniknout ventilačkou nebo schovat se za skříň?). Bolestivé bříško a strach z natažené ruky svědčilo samo o sobě, jak s ní bylo zacházeno. Zřejmě transport a stres způsobily to, že jedno žebro opět prasklo a ostrý hrot kosti prorazil plíci. Kočička se začala nafukovat jako bublina (od toho dostala přezdívku „Bublina“) – vzduch se dostával do podkoží, začaly jí vypadávat chlupy a následkem otřesného strachu a stresu z veterináře, ošetřování a kolektivu koček, které dodnes nesnese, onemocněla kalicivirózou. Dýchala těžce, ale naštěstí mohla dýchat alespoň trochu. Bohužel její původní majitelé si asi neuvědomili nebo nechtěli uvědomit, co všechno kočičce hrozí, dají-li ji do útulku neočkovanou a bez veterinární péče, která by jistě oteklý hrudník odhalila dříve, než by došlo k poškození plíce. Veterinář také potvrdil, že šlo o zlomeninu, která špatně srostla, to znamená, že když se tento úraz kdysi kočičce stal, majitelé ji ani nevzali k lékaři a nechali ji s bolestí, než žebro srostlo. Asi ji i nadále chovali, děti tahaly apod. Zlomenina byl jistě i důsledkem špatné výživy, takže kost byla sama o sobě dost křehká. Takže jsem měla rázem velký problém. Vzteklá protivná kočka, se kterou se nesmí hýbat, kočka, která nemůže jíst ani pít. Měla jsem tedy dvě možnosti: ta jednodušší byla, jak doporučoval veterinář, kočičku uspat, nebo ta složitější, nechat se pokousat, cpát do ní každé tři hodiny tekutiny a krmení, zacházet s ní jako s křehkým kouskem skla, dávat jí léky a chodit k veterináři na kontroly s tím, že naděje na vyléčení je malá. Podkožní zavodňování bylo nemožné, tam byl vzduch, kůže napjatá a možnost zanesení infekce značná. A připojit tuhle kočku na kapačky by asi nedopadlo dobře… Co jsem asi zvolila? Začala jsem o ni pečovat. Díky tomu, že byla nemocná, přestala být agresivní a nechala se vcelku ochotně ošetřovat, krmit, i pomalu opatrně otáčet na záda. I přes velmi nepříznivé vyhlídky se nakonec uzdravila. Během 14 dnů byla viróza pryč, žebro podle rentgenu dobře srůstalo a vzduch pomalu mizel. Komtesa si pak v depozitu s kočkami zvykla, našla si místo na stole a čekala na nový domov. Konečně ho našla. Výborné podmínky, skvělá panička, všechno vypadalo dobře, ale bohužel se do tří dnů vrátila zpátky. U paničky se objevila alergie. Panička byla zoufalá z vrácení kočičky a Komtesa podlehla opět stresu a přestala jíst. Byla naštvaná, vrčela, škrábala a smutně seděla na stolku. Kočky odháněla bez přestání a ježila se. Začala si vykusovat srst, zhubla, byla moc nešťastná. Tři týdny trvalo, než se opět uklidnila, začala se mazlit, dobře jíst a lysiny zarůstaly. Nyní čeká na nový domov, ale bohužel ho bude asi těžko hledat, je pohublá, vypelichaná sedmiletá černá kočička. Komtesu jsme umístili do virtuální adopce, jelikož počítáme s tím, že u nás zůstane už na dožití. Kdyby se však našla dobrá duše, člověk ochotný kočičku adoptovat, budeme rádi, že bude mít nový domov. Kočička potřebuje klidné bydlení v bytě bez koček, dětí a psů u hodného člověka, na kterého si zvykne jako na zachránce a upne se na něho stejně tak jako na mne. I tato kočička zaslouží svou vlastní individuální péči za to, co musela prožít. Zatím dostává vitamíny, kvalitní krmení a každým dnem se zlepšuje. Ráda spí v posteli, sedí na stole a pozoruje. Je ukecaná, hladivá a hodná. Budeme rádi za každý příspěvek, který by mohl kočičce zpříjemnit další život. Její léčba stála 2 000 Kč, krmení a stelivo za osm měsíců, co je u nás, nepočítaje. Miluje kapsičky, paštičky a samé dobrůtky. Ještě ji čekají krevní testy na kontrolu ledvin a jater.

29. 8. 2008
Komtesa našla nový domov.

5. 1. 2011
Komtesa se vrátila do naší péče. Je to smolařka, této kočičce sudičky evidentně moc radosti ze života do vínku nepřisoudily. V depozitu trvalo dlouho, než se ji podařilo dát dohromady, ale když se objevili zájemci, kteří byli ochotni kočičce poskytnout klid a potřebnou péči, vypadalo to jako zázrak. Majitelka se naposledy ozvala v září 2008, pak se na dlouhou dobu odmlčela. Ozvala se až vloni – 18. prosince 2010 s tím, že se přestěhovala, kočičku už doma kvůli psovi mít nemůže, u kamarádky už také být nemůže, ven ji vypustit nechce, protože by v té zimě prochladla, a tak – pro dobro kočičky – bude vhodné ji vzít zpět do depozita, než se jí podaří dát na zahrádku boudičku. Také psala, že kočička po celou dobu, co ji má u sebe, trpí zvracením a průjmy a že je nečistotná, protože občas chodí mimo kočkolit. A že je třeba neustále kočičku léčit, což stojí spoustu peněz a to si jako studentka nemůže dovolit. A tak dále, e-mailů bylo víc. Celá situace vypadala beznadějně, kočičku jsme pochopitelně vzali zpět. Z přepravky vystřelilo naštvané, vzteklé černé stvoření, hladové tak, že první misku masíčka zhltlo, přitom ale neustála vrčelo, prskalo a šermovalo packami:-). Ano, Komtesa. První dny byly dost náročné, ale už se uklidnila:-) Smířila s tím, že je zase odložená. Jen kdyby nebyla v tak žalostném zdravotním stavu a netrápily jí všechny ty neduhy, které si s sebou přivezla. Komteska má za sebou těžký život, nedalo se čekat, že přijede v optimální kondici. Ale stav, ve kterém přijela, je žalostný. Samozřejmě, že se v útulcích objevují zvířata v mnohem horším stavu, oproti toulavým kočkám, které za sebou mají několik let prožitých na ulici bez zdravotní péče, pravidelné stravy atd., vypadá Komtesa dobře. Ale na kočičku, která celý život prožila mezi lidmi, je to opravdu smutné a kruté. Dásně měla špatné už před léty, se zoubky prý byla i její poslední majitelka v posledních letech na trhání. Dnes má posledních pár zubů, všechny bolavé, dásně zanícené. Jediné sousto není schopna rozkousat, vše jen ocucá a polyká vcelku. I s lízáním má problémy, bude mít zřejmě bolestivou celou tlamičku. Dalším neduhem je průjem, ale na nečistotnost si v depozitu nemůžeme stěžovat – mimo WC nikdy bez důvodu nejde. Komteska má při kálení veliké bolesti. Kálí vždy na několikrát, po částech. Velmi při tom naříká, bručí a sténá. Chodí do kolečka, jako kdyby se snažila před bolestí utéct. No a tak se občas na toaletu netrefí. Průjem a občasné zvracení jsou největším problémem. Od toho se odvíjí celý její výživový stav a kondice. Srst na všech tlapkách (nášlapných plochách), kolem uší a na krku, kolem lopatek a zejména na stehnech a kolem ocásku i na zadních nožičkách má nepředstavitelně zacuchané, normální dredy. Srst je zplstnatělá, nejde žádným způsobem rozčesat, ani ručně rozplést. Musíme pomaličku a opatrně dred za dredem odstřihávat. Je to ale velmi složité. Kůže pod dredy už je zanícená, bolavá, přeschlá, přecitlivělá. Některá místa se budou muset nechat vystříhat při narkóze na veterině. Její poslední majitelka ji prý už kdysi nechávala dredy na veterině odstříhat, není to tedy zřejmě poprvé, ale jak je možné, že už jich má zase tolik, když se jedná o krátkosrstou kočku, to nechápeme. A aby toho nebylo dost, na pravé kyčli má bouli velikosti holubího vejce. Když jsem se na to ptala poslední majitelky, vůbec o ní nevěděla. Musí to tedy být něco z poslední doby. Ale kdy naposledy někdo kočičku hladil nebo česal? Té boule si nelze nevšimnout. A tak, i když jsme kočičku přijímali „jen“ na hlídání přes zimu, bylo nutné vyrazit na veterinu. Ve stavu, v jakém Komteska je, ji nemůžeme nechat, trápí se, živoří, chátrá, má špatnou náladu. Právem se zlobí, její stav opravdu není dobrý. Prosila jsem opakovaně majitelku, aby mi poslala přehled, jak, kde, s čím a čím se kočička léčila. Zatím jsme dostali oskenovaný očkovací průkaz – očkovaná i odčervená kočička byla řádně. Aspoň tak. Další informace a zdravotní záznamy snad ještě dorazí. Doufáme. Zatím si musíme poradit sami. Zahájili jsme léčbu u MVDr. Lukáše Naxery. Máme za sebou první testy, rozbory stolice apod. a na základě testů máme navrženou léčbu. Průjem je priorita. Jestli ještě existuje šance s tím něco udělat, zkusíme to. Nezabere-li tato léčba, budeme pokračovat v dalších testech, dalších možnostech. Ale je bohužel i možné, že už je pozdě, že už jsou střeva tak poničená dlouhodobým průjmem, že už se tento stav zvrátit nedá. Ale uděláme maximum, abych kočičce ulehčili život. Dredy odstřiháváme průběžně, srst kartáčujeme a češeme, to se Komtese moc líbí:). Stravu dáváme prvotřídní, pouze kvalitní a vyváženou. Dásně a zoubky přijdou na řadu, až se podaří Komtesu stabilizovat a zlepšit výživový stav. V zájmu té ubohé kočičky, která – když se zrovna nezlobí na celý svět – je moc milá, hodná a trpělivá! A vděčná za všechno. Skromná. Už si prostě něco prožila, ví své…

3.3.2011

Komtesa se u nás už úplně zklidnila, zabydlela, stala se z ní docela milá a mazliva kočička! A to i přes to, že jsme ji pár týdnů trapily podáváním prášků a probiotických past. Testy totiž prokázaly mj. dismikrobní prostředí ve střevech. Také se ukázalo, že není schopná trávit tuky a že má alergii na potravu. To by vysvětlovalo to časté a léta trvající zvracení.Postupně jsme vyzkoušeli Hill's w/d dietu, ale i po té zvracela. Nyní dostává hypoalergenní granule od Royal Canin a od Puriny. Zvracet přestala. Víc než 2 tydny už ani jednou nezvracela, granule baští s chutí, výrazně ožila, zdá se, že se ji opravdu ulevilo. Dokonce si začala pečlivě ošetřovat srst, a i ta vypada zdravější, lesklejší. Dredy, které se nám nepodařilo vystříhat, na těch nejcitlivějších místech, se budou muset ještě v narkóze vyholit. Ale jinak je už krásná, upravená, čisťounká a voňavoučká kočička. Průjem bohužel ještě trvá. Po těch letech, které jimi trpěla, se asi nemůžeme divit. Ale novinka je, že přestala při kálení naříkat. Nevrčí, nechodí dokola, trefuje se bez výjimky do záchodku. Hurá, alespoň trochu úleva. Pochopitelně nic nevzdáváme, v léčbě budeme i nadále pokračovat. Jenže se vloudila velmi nepříjemná věc. Boule na kyčli se začala zvětšovat. Viditelně. Nejen na pohmat, už i na pohled. Výrazně. A tak je naplánovaná operace. Nemůžeme už čekat, až se průjem odléčí, není čas. Komteska bude operována v pátek 4.3.2011. Vzorky půjdou na histologický rozbor. Jakmile budeme mít výsledky, budeme informovat. Držte Komtesce pěsti, nic ještě není ztraceno, ale prognóza je nejistá.
Poslední majitelka se s ohledem na všechny tyto okolnosti s těžkým srdcem Komtesky vzdala a předala ji natrvalo do péče našeho sdružení. Není z objektivních důvodů sama schopna zajistit kočičce domov, který ona teď potřebuje. Komtesa nemůže žít venku. Potřebuje klid, domov, teplo, průběžný dozor, zvýšenou péči. Finančně nákladnou speciálníi stravu. O nákladech na následnou péči ani nemluvě. A tak je to na nás, musíme se o kočičku postarat. Bojovat, dokud je šance. Teď nás čeká náročná operace (při jedné narkoze v ideálním případě i ošetření zoubků a dásní), laboratorní rozbory a půjde-li vše dobře, jakmile se z operace vzpamatuje, budeme pokračovat v léčbě průjmu. Pro Komtesku samozřejmě budeme hledat vhodný nový domov. Snad jí ještě pár let života zbývá, které by si mohla uz konečně pořádně užít. U majitele, ktery je již finančně zajištěný, usazený, který je schopen Komtese poskytnout klid, zázemí a péči, jakou vyžaduje a jakou si po těch všech letech strádání zasloužíi. U majitele, který ji bude mít rád, a na koho ona se upne. Kde bude zase moci být paníi domu, sama vládcem celé domácnosti, tak jak ona to má ráda. U nás je docela spokojená, ale domov to není. Žárlí na ostatní kočičky, kterých tu máme hodně, a i když se jí snažíme maximálně věnovat, ona to prostě těžce nese, že se musí o naši pozornost s ostatními dělit.
Do té doby, než někoho vhodného najdeme, kdo převezme péčii o Komtesku na sebe, prosíme o příspěvek pro tuto osudem stíhanou kočičku. Velmi potřebujeme finanční příspěvek na veterinární péči, na nutnou náročnou operaci a následnou léčbu. Nebo prosíme objednejte kočičce granulky Purina VD Feline HA Hypoallergenic, ty má nejradšii a ty ji opravdu svědčí. ZA JAKOUKOLIV POMOC PRO KOMTESKU MOC PŘEDEM DĚKUJEME!

4.3.2011

Komtesa byla dne 4.3.2011 operována. Byl jí odstraněn velký, s největší pravděpodobností
postvakcinační sarkom. Čekáme na vzorky z histologie. Současně byly odstraněny zbylé dredy na nožickách a na dalších místech po těle, kde se nám je nepodařilo odstříhat bez boje. A provedeno ošetření zoubků a dásní. Komteska už se vzpamatovala, už s náma zase mluví. Jakmile budou známy výsledky z laboratoře, budeme profil aktualizovat.

22.3.2011

Komtesa byla na vyndávání stehů a pooperační kontrole. Rána srostla dobře, vše odhojeno, stehy vyndány. Bohužel, dobré zprávy tim končí. Zpráva z laboratoře hovoří jasně: zhoubný postvakcinacni sarkom. Nebezpečí recidivy vysoké. Kritické bývají nejbližší 2-3 měsíce. Tak budeme doufat a uvidíme, víc s touto diagnózou dělat nemůžeme. Průjem ale ještě nevzdáváme, teď dostala Komtesa stabilizační 14 denní kůru, a podle toho, jak se dostane do
kondice, bude pokračovat další léčba. Pozitivní je, že už řadu týdnů po sobě nezvrací, to je opravdu velká úleva. Držme prosím Komtesce palce, ať se k ní osud obrátí aspoň jednou už tou vlídnější tváří. Ať má ještě šanci pár let spokojeně žít. Teď se zdá docela spokojená, zvykla si u nás, hudruje už jen zcela výjimečně. Ještě si tady taky nějakou dobu pobude. Po tuto kritickou pooperační dobu zůstane Komtesa u nás v depozitu. Zvládneme-li ji do léta trochu stabilizovat a neobjeví-li se znovu ten prokletý nádor, pokusíme se ještě poohlédnout po někom, kdo by byl ochoten a schopen se o Komtesku postarat, dát jí domov. Se vší láskou, pozorností a péčí. Zatím je ale předčasné cokoliv plánovat, prognóza je velmi nejistá.

17.5.2011

10 týdnů po operaci zhoubného nádoru se má Komtesa k světu. Jizva je čistá, dobře odhojená, při kontrole pan doktor konstatoval, že nikde není náznak recidivy, vše se zdá být zatím v pořádku. To pochopitelně ještě neznamená, že máme vyhráno. Je to ještě krátká doba, ten damoklův meč nad kočičkou bude ještě nějakou dobu viset. Ale není zdaleka ani prohráno! Není důvod malovat černé scénáře. Kromě toho, že se Komtesa krásně vzpamatovala z náročné operace, podařilo se nám stabilizovat i její trávení. Tedy ne nám, ale panu doktorovi . Komtesa už řadu týdnů vůbec nezvrací. Zlepšila se jí srst, trochu i přibrala. Kritický průjem už nemá. Občas se ještě objeví řidší stolice, ale většinou už tvoří pevné, nebo aspoň skoro pevné šišky. Bez bolesti, bez naříkání, bez kroužení okolo. To je ohromná úleva! Nejen pro nás . Komtesa hodně ožila, skáče nám tady po skříních jak mladice. Rozhodně se nedá říct, že by momentálně jakkoliv trpěla či strádala. Pořádně ji štveme jenom občasným podáváním léků. To se zlobí jak čert . Teď jsme ale v režimu 1x obden, to už se dá zvládnout. Stravu má dietní a už bude muset mít navždy. Občas ještě trochu hudruje, ale už si zvyká, nedá se nic dělat. Jistá pestrost se dá zajistit i tak. Dospěli jsme postupně k Hill’s i/d dietě (baští granule, kapsy i paštiku), smí i hypoalergenní granule, obden smí trochu libového syrového přemraženého kuřecího masa. Pevně doufáme, že už se nic nikde nového neobjeví, že se staré neduhy nevrátí. Když je Komteska takhle v pohodě, je to nesmírně milá a vlídná kočička,
fackuje nás už maximálně tak 3x denně . A jak jí otrnulo, už se tu nudí. S ostatníma kočkama být pokupě nemůže, to jí opravdu stresuje. Má vlastní pokojík s balkónkem, kde se ráda vyhřívá na sluníčku, měkkoučké plyšové pelíšky. Často ji najdeme spát ve skříni nebo v šupleti, oboje si dokáže otevřít sama. Ale nudí se, domov to není. A tak se pro ni už poohlížíme po někom, kdo by se jí ujal. Musí bezpodmínečně nutně žít jako jedináček. Nejraději v bytě. Výběh na zahrádku by nevadil, bude- li ale soustavně pod dozorem. Bezpečnějši by byla terasa, balkón, nebo aspoň zasíťované okno. A tolerantní páníček či panička,
kteří mají tyto svérázné typy koček rádi. Kdo jí bude schopen zajistit správnou stravu a dohlídnout, aby nic jiného neužírala. Bude-li potřeba, podá léky. A při jakémkoliv náznaku zhoršení stavu zajistí odbornou lékařskou péči. Komtesa není extra náročná. Dokáže být i sama, nebude-li se cítit opuštěná. Nevyžaduje rafinované hry, stačí ji být s někým, sednout si
poblíž, přitulit se na klíně, pozorovat svého páníčka, někam patřit. Ještě neztratila chuť žít. Naopak - je zvědavá, kontaktní, bystrá a zábavná. Snad se pro Komtesku najde někdo, kdo se jí ujme, aby si mohla ještě pár let spokojeného života užít. Moc jí to přejeme. Už si to fakt zaslouží!

27.7.2011

Květen a červen 2011 byly pro Komtesu snad nejkrásnější měsíce za hodně dlouhou dobu. Spokojená, klidná, stabilizovaná. Velmi vitální. Průjmy ustaly, sice úplně bez chemie to nebylo, ještě tak 2-3 x do měsíce jsme tabletku podat museli, ale jinak už bylo trávení v normě. Nezvracela, baštila dobře a s chutí. Nebyl důvod k mrzutosti, hodně se uklidnila, mazlila - nevídáno! Doufali jsme, že se brzy pro Komtesku objeví vhodný páníček, aby už mohla mít i to poslední, co jí chybělo - vlastní domov. Jenže ona je prostě smolař, a to kardinální. Začátkem července se zničehonic objevila krize. Komtesa najednou ubrala plyn, byla hodně unavená, odmítala jíst, v podstatě si naordinovala 4 denní půst, jen hodně pila. Pak se zase “nakopla”, ožila, přihlásila se o jídlo a od té doby už zase baští dobře. Ale je pořád taková podezřele hodná a klidná, vyzařuje z ní mnohem méně energie, než dříve. A co hůř: na pooperační jizvě jsme nahmatali novou bulku. Maličkou, ale za pár dní už nebylo pochyb - bulka roste. Pan doktor konstatoval recidivu postvakcinačního sarkomu. Prognóza: špatná. Musíme se rozhodnout: buď hned operovat, nádor vyndat, dokud ještě není příliš velký. A doufat, že uhrajeme pro Komtesu aspoň pár měsíců života navíc. Ale také riskovat, že se objeví komplikace, že už nádor metastázuje, že ji jen vystavíme dalšímu trápení a nepomůžeme jí vůbec. Anebo neoperovat, nechat ji v klidu být a doufat, že průběh nebude rychlý, že si ještě trochu užije. A až se zhorší, nechat kočičku milosrdně uspat, aby se netrápila. Musíme se smířit se skutečností, že nový domov už Komtesce najít nestihneme. V tomto stavu už ji umisťovat nemůžeme. Zůstane tady, dožije u nás. Pustili jsme ji navolno po domě i na zahradu. Už není co riskovat. Občas nějaký konflikt s našima kočkama, které potkává na
každém kroku, zaznamenáme, ale i tady už hodně ubrala na razanci, spíše se snaží někde schovat a ustoupit, místním kočkám uhnout - na větší konflikty už taky nemá sílu. Chodí po zahradě, vyhledává sluníčko a dobíjí energii. Je spokojená a šťastná. Jen když ji na noc zavíráme do jejího pokojíčku, to se zlobí jak čert, to je zase stará dobrá Komtesa. Ráno, když ji zase vypustíme, vše je zase odpuštěno, běhá za námi jak pejsek, sluní se, brouzdá trávou, chytá lelky. Jak dlouho jí tohle vydrží? pár týdnů? pár měsíců? Nevíme. Tohle neodhadne nikdo. Ale dokud to jde, uděláme vše pro to, aby si svůj čas ještě maximálně užila. Aby měla vše, co mít může, co má ráda a co jí udělá radost.

 9.12.2011 S Komteskou jsme se rozloučili dne 9.12.2011. Doufali jsme v ještě  aspoň pár týdnů .... nebo aspoň dnů ...... Ale bohužel, její stav se poslední dny viditelně zhoršil. Ještě netrpěla, ale nechtěli jsme dopustit, aby k tomu došlo ... Pan doktor konstatoval, že už není šance ji ani krátkodobě stabilizovat, nádor si svou daň vybral. Nic netušila, jen usnula.... Je to moc smutné, dělali jsme, co se dalo. Za pár dnů by to byl rok, co k nám do depozita přijela. Tenkrát to byla vzteklá, nabručená a náladová kočička. Náladová zůstala pořád. Vztekat se ale postupně přestala, uklidnila se, zvykla si u nás, považovala to tu za svůj domov, žila s námi a jsme si jisti, že tady byla spokojená. Snažili jsme se jí vyhovět ve všem. A že tedy ona nebyla zrovna nenáročná .). Děkujeme všem přátelům a dárcům, které příběh Komtesky zaujal a kdo jste jakkoliv přispěli na její léčbu, nebo jen tak na dobrůtky a na přilepšenou .... i díky vám měla opravdu vše, na co si vzpomněla. Doufali jsme, že tu s námi bude dýl. Ale i když osud rozhodl jinak, i tak jsme vděčni, že jsme s ní mohli prožít aspoň ten necelý rok. Byla to opravdu vyjímečná kočička.

ZPRÁVY Z NOVÉHO DOMOVA
28. 9. 2008
Mili kamaradi a kamaradky ze sdruzeni Toulave Tlapky, pisu vam svuj prvni dopis ze sveho noveho domova, abych vam vsem dala vedet, jak se mi vede. Prvni den, co jsem prijela ke svym novym panickum, jsem byla ponekud vystrasena, a tak jsem si zalezla pod stul a cele dva dny jsem tam trucovala a nechtela vylest. Po tech dvou dnech mi v brisku ale zacinalo krucet cim dal tim vice a tak jsem se rozhodla statecne vylezt z ukrytu ke sve nove misticce, ktera byla plna dobrot. a tak jsem usoudila, ze to tu nebude zas tak zle, ted muzu rict, ze je dobre, ze jsem prestala trucovat a opustila svuj ukryt, protoze se tu mam skvele. Kazde rano, nez muj panicek odchazi do prace, dostanu svou prvni kapsicku od Whiskas, ktera je plna stavnatych kousku masicka, a kdyz se z prace zase vraci, tak mi hned dava dalsi… dokonce mi davaji i specialni mliiicko pro kocicky, ktere mi moooc chutna. To se pak vzdy olizuju pod fousky. V dalsi misticce mam i klasicke papani, ktere mam v msiticce po cely den, mam i vodicku, ale priznam se, ze jsme se naucila pit jinak nez z tech nudnych misticek, z kterych pije kazda druha kocka, to ja jsem prece uz dle sveho jmena – Komtesa – zrozena pro neco lepsiho, nez je piti z misticky, a tak si vzdy skocim do vany a zamnoukam a muj panicek uz vi,ze mi ma pustit cerstvou vodicku primo z kohoutku, ta mi chutna mnohem vic. Naucila jsem se tu mnohem vic novych veci, treba miluju okusovat kvety od kyticek, ale z toho muj panicke moc nadseny neni, to mu pak vzdy musim ukazat brisko a vyzehlit si to tim ze se rozvalim, vystricim brisko a zacnu prist. To mi pak vzdy hned odpusti a zacne me hladit. Dale jsme se naucila spinkat v postylce u panicka… to je zuuuuuzo, rozvalit se a zacit prist, kdyz vas nekdo hladi a dava vam pusinky. A dokonce spinkam i pod perinkou, protoze tam je vic teplo a to mi kocicky moc rady… Kdyz je muj panicek v praci, tak bud spinkam, nebo pozoruji svou kralici kamaradku Cecilku a hlidam ji, aby neokusovala klec. A odpoledne, kdy uz tusim, ze panicek prijde z prace, vyskocim na okno a pozoruji, jestli uz se blizi… Mam se tady vazne moc dobre, predstavte si, ze si nejradsi nechavam hladit brisko, na ktere jsem si drive nenechala ani sahnout, protoze tam mam velke jizvy, ktere mi zustaly po mych prvnich majitelich, na ktere ted nastesti uz zapominam… Diky svemu novemu domovu.
Posilam vam hodne pozdravu a zase se vam brzo ozvu.
PAC A PUSU VAM POSILA KOMTESA-BUBLINKA
MNAUUUUUUUUUUUU

Fotografie jsou řazeny od nejstarších po nejnovější.