TOTO ZVÍŘÁTKO JIŽ NAŠLO NOVÝ DOMOV
18. 8. 2009 odešla Mirína (noví páníčci ji pojmenovali „Maruška“) do nového domova SPOLEČNĚ se sourozenci Marínem a Markinésem, jejich nová panička se rozhodla, že nebude dělit kočičí partu – sourozence, kteří odmala vyrůstají spolu, a tak adoptovala všechny tři! Koťátka jsme do nového domova odvezli, abychom se podívali, jak budou bydlet. Kočičky nyní bydlí ve vesničce Klapý u Libochovic, bydlí v nádherném upraveném rodinném domě s uzavřeným dvorem. Spolu s nimi zde bydlí malá fenečka z útulku a dvě nalezené kočičky zachráněné před smrtí – černá kočička a černý kocourek. Koťátka si očuchala nové prostředí a hned byla jako doma. Evidentně budou rozmazlovanými mazlíčky – jejich nová majitelka, milovnice kočiček, a její dcera dávají zvířátkům nejlepší péči a lásku. Pro kočičky mají krásné škrabadlo až ke stropu, kočky jsou pánem celého domu:-) a hlavně ložnice. Až si koťátka trochu zvyknou, budou také moci vystrčit čumáček ze dveří a podívat se na dvoreček. Dům je v klidné lokalitě na okraji vesnice, kde jim nehrozí autonehoda, psi ani myslivci. Z uzavřeného dvora se nedostanou ven jen tak. V patřičném věku budou všichni vykastrovaní. S novou paničkou jsme v kontaktu a moc děkujeme za nový domov pro tři koťátka! Moc pozdravujeme a přejeme s nimi hodně radosti! Zprávy a fotografie z nového domova naleznete pod charakteristikou zvířátka.

ÚDAJE O ZVÍŘÁTKU
Pohlaví: kočka
Věk, ve kterém k nám přišla: 1 měsíc
Zbarvení: černobílá
Místo nálezu: Teplice
Současný zdravotní stav: bez klinických příznaků
Depozitum: Praha 5
Kastrace: ne
Vakcinace: ano, Felocell (vakcinace, revakcinace)
Antiparazitika: ano
Léčba: parazitózy, průjem, zánět spojivek, rýma – antibiotika, antiparazitika
Krmení: kotěcí konzervy, granule Hill´s kitten
Handicap: nemá

Charakteristika:
Kočičku Mirínu a její brášky Marína a Markinése k nám přivezla paní z Teplic, kde je našla opuštěné na sídlišti v křoví. Protože koťátka byla na člověka zvyklá, předpokládáme, že se jich někdo zbavil. Koťátka byla v zoufalém stavu a dlouhou dobu jsme pochybovali o jejich uzdravení. Díky šikovným rukám naší dobrovolnice, která jim nabídla dočasný azyl, se z koťátek stali krásní lotři. Mirína je též velmi hravá a přítulná.

ZPRÁVY Z NOVÉHO DOMOVA
12. 2. 2010
Dobrý den, zase jsem koukala na vaše stránky – zakázala jsem si to sice, ale neodolala jsem. Píši Vám pár řádek o našich kočičkách. Všichni tři jsou v pořádku. Plavou teď právě venku na dvorku ve sněhu a co chvíli přiběhnou k oknu. Chtějí domů a třepou tlapkami, aby ze sebe sundali sníh. Byli jsm už na kastraci. Snášeli to všichni celkem dobře. Kluci byli čilí hned večer, jen Maruška byla 2 dni nesvá. Bolelo ji to, chudinku. Také jsem dostala od pana doktora za uši, že jsem ji moc krmila a ža je trochu tlustá. Tak teď držíme dietku. Ale moc to nejde. Maruš je první u jídla a syčí na všechny strany, když ji chci odehnat. Posílám vám fotky z kočičího dospáváku pooperaci.

5. 11. 2009
Dobrý den, po čase jsem koukla na Vaše stránky. Moc to nemůžu, pokaždé, když čtu v rubrice „Vzpomínáme“ tak brečím. Píšu kvůli kotíkům, které jsem si od Vás vzala. Všichni se mají, myslím, dobře. jsou z nich už velké kočičky. Dostali od manžela nová jména – z Mirína je prostě Míra a slyší na to. vždyky když ho zavolám, tak přiběhne, kouká na mě „moudrým kočičím pohledem“ jako by si říkal: Tak teď se budu muset mazlit. ale evidentně to má rád. Přede jak stádo kočiček. Z Maríny je Maruška. Začala mrouskat tak budeme muset na kastraci, aby nebyli noví kotíci s bráškama. Je moc mazlivá. Spí se mnou v posteli. Ostatně jako všech ostatních pět kočiček. Připadám si v noci jako obložený kočičí chebíček. Nejhorší je, když se některý kotík rozhodne, že ho už spaní nebaví a začne mě olizováním (tedy očičí koupelí) budit. Maruka je vděčná za každý lidský dotek. Večer si vleze ke mě do křesla a mazlinkuje se. Z Markinéze je Kostík alias Kalvera. je to největší lumpík. Vždycky ukradne něco dobrého na kuchyňské lince. Minule zcizil pytlík s masem větší než je on sám. Statečně si ho vláčel přes celý obývák do kočičího hradu. Tam dobrotu rozbalil a slupnul. Měl bříško jak vzduholoď. A my( celá rodina) jsme měli hlad. Musela jsem vymyslet náhradní jídlo. Manžel sice navrhoval místo zapečených brambor kočičí tlapky ala Kosťa, ale nakonec se spokojil s těmi brambory. No holt maso na ptáčky místo něj trávil Kostík. Číči jsou zravé, jen Kostík měl a pořád má zánět dásniček. Ještě se mu, narozdíl od ostaních nevyměnily všechny zoubky. Musíme vytírat tlamičku nějakým sajrajtem. sama jsem to vyzkoušela na sobě, než jsem mu to dala. je to hnus. pěkně to pálí a není to vůbec dobré. Pokaždé, když mu to sříkám do tlaminky tak se ss mnou pere. Vytasí drápky, ale nikdy mě neškrábne. Jen kouká, co mu to provádím. Kočinky už si zvykli na volný výběh na dvorku a tak je pouštím na kočičí przůkum. Akorát dnes mi utekl Mirín (Míra). Zrůdička jedna. Volala jsem ho snad 2 hodiny a nepomohlo ani chrastění pixlou na žrádlo. Nakonec se, bídák mrňavej, objevil u brány. Samá pavučina a nějaký lepivý cosi na kožíšku. Dostal kasárníka (to znamená, že ho nepustím ven bez dozoru nebo kšandiček). taky jsem mu vysvětlila, že jestli bude utíkat, nechám ho přes noc na mrazu venku aby si vážil teplého pelíšku. Koukal, jako že mi rozumí. pak mi přinesl kus slámy, jako že si budem hrát. Když jsem nechtěla, odkráčel středem se slámou v tlamičce, položil mi jí do postele na polštář a teď stávkuje na okenním parapetu. Poslám pár fotek. Mějte se krásně a přeji vám i vaší velmi potřebné a prospěšné činnosti hodně zdaru.
J.

21. 2. 2011
Dobrý den,
po čase se Vám zase ozývám s novikami o kočinkách.
Před časem jsme zase museli přejmenovat Mirína alias Kostíka. Dnes už z něj není
kočička, samá ruka a noha, ze které lezou kosti (to ne, že by přišel podvyživený
ale když měl kočičí pubertu, tak prostě takhle vypadal). Je to moc velký lump.
Má nové a docela výmluvné jméno. ZLOSYNUS.
O vánocích jsem koukala na pohádku "S čerty nejsou žerty", jak tam na okenním
parapetu seděl ten černý kocourek a sledoval mlynářku Máchalovou aby o ní podal
zprávu v pekle. No celý náš Zlosýk. Vždycky přijde, udělá "Garfieldovský"
nevinný kukuč a kolem oušek mu běhá svatozář. V očíčkách mu však hrají všichni
čertíci. Určitě je to malý pekelník a hlídá nás. Hlavičku mi dá pod rty a čeká
na pusinku. Manžel tomu říká, že chce čelovku. Když pusu nedostane, začne
podivně kvílet a tak dlouho to vydrží, dokud se mu té pusy na čelo nedostane.
Naučil se, ďáblík jeden, otvírat dveře. Minule jsem ho pozorovala. Skočí na
kliku, předními packami na ní visí, zadními tlapkami se zapře za dveře a páčí až
se mu povede zámek uvolnit. Pak sekočí, přední tlapku strčí do pootevřených
dveří a odstrčí křídlo. Jakmile se mu podaří pootevřít tak, že se mu tam vejde
čumáček, má vyhráno. Když jsem byla na horách, hlídala mi zvěřinec babička. V
noci prý málem dostala infarkt, protože Zlosynus si otevřel dveře do ložnice.
Babi myslela, že ji jde někdo oloupit. Zkrátka zamykám. Jednou jsem zamkla i
ložnici, aby tam nemohl. To jsem ale neměla dělat! Když Zlosýk zjistil, že je
zamčeno, otevřel si převlékárnu (nemáme skříně ale máme celý pokoj jako skříň a
šatnu) a za trest mi vyházel všecno spodní prádlo. Jen to moje. No prostě
Zlosynus. Míra a Maruška už jsou za ním ve smečce, je prostě vůdce. Je to
legrace. Čtyři kočky sedí na zemi u dveří a čekají až Zlosynus otevře. Pak se
všichni vrhnou ke mě dopostele a vrní. Mireček zase pro změnu krmí smečku.
Ztratí se na celé odpoledne a když ho jdu ven volat, na rohožce mám naskládané
myšky a ptáčky. Nejlepší úlovek mi vždyčky přinese až domů. Ukousne mu hlavu a
zbytek mi dá na linku - jako že je to pro mě. Já ho hrozně moc chválím a když se
nedívá, vyhodím ulovenou večeři do popelnice. Co já už vypotřebovala
dezinfekčních prostředků! Za to ale nemáme v okolí jediného hlodavce.

Fotografie jsou řazeny od nejstarších po nejnovější.