TOTO ZVÍŘÁTKO JIŽ NAŠLO NOVÝ DOMOV
Anaky našla nový domov 14. 4. 2009. Zprávy z nového domova naleznete pod charakteristikou zvířátka.

ÚDAJE O ZVÍŘÁTKU
Pohlaví: kočka
Umístěna ve věku: 2 roky
Kastrovaná?: ano
Očkovaná?: ano
Odčervená?: ano
Handicapovaná?: ne
Teritorium: byt

Charakteristika:
Anaky je obyčejná mourečka. Moc hodná a milá, skáče nejraději lidem na záda a chce se pořád nosit. Anaky vyrůstala odmala v bytě, majitelka ji však nenechala vykastrovat a pouštěla ji na sídlišti oknem ven. Kočička se jednoho dne vrátila březí, majitelka ji nechala porodit, koťata nechala zabít a kočičku pak vyhodila na ulici, protože měla strach, že jí přinese další koťata. Na ulici ji krmili hodní lidé, kteří se jí potom ujali, nicméně si kočičku nemohli nechat. A tak se Anaky dostala k nám. Je to moc hodná kočička, zvyklá pouze na bytové podmínky a teplo. Může být i jedináčkem nejlépe u někoho, kdo je sám a mohl by se jí více věnovat. Anaky je čistotná, má ráda šplhadla i hračky. Je to vděčná miloučká kočička, má ráda úplně každého, nebojí se návštěv ani koček. Prostě pohodová nenáročná kočička pro každého, kdo jí dá skvělý domov a bude ji mít rád.

ZPRÁVY Z NOVÉHO DOMOVA
2. 5. 2009
Dobrý den,
zasílám Vám informace o kočičce Anakynce. Takže na úvod musím říct, že je to naše sluníčko, které nám prozářilo život, máme jí strašně moc rádi a nikdy bychom jí za nic nevyměnili. Je to náš miláček a mazlíček. Nutno říct, že to velice dobře pochopila, a nyní si nás ona přizpůsobuje k obrazu svému. Má naprosto senzační povahu. Když jsme si jí přinesli domů, byla plachá asi tak prvních deset minut, ale pak se velice rychle aklimatizovala. Už první noc s námi spala v postýlce, ale asi jí byla trošku smutno, protože toho moc nenaspala a hodně mňoukala, možné hledala své kočičí kamarády. Druhý den už byla ale naprosto klidná, lehla si na záda a nechala se drbat na břiše. Nebála se nás vůbec. První dny pořád chodila po bytě, všechno prozkoumávala. Dnes už to budou pomalu tři týdny a celý byt má zmapovaný. Má už svoje vyhlídnutá místečka ke spinkání – samozřejmě je to postel, dále okenní parapet, občas si lehne na škrabadlo. Dost často taky spí ve vaně nebo v poličce v koupelně, kam se krásně vejde. Poslední novinka je krabice od elektroniky, kterou zabrala. Jinak každý den nás překvapuje něčím novým, co vymyslí. Už jsme zpozorovali, že se jí líbí metal a hard rock, protože když si ho pouštíme, vždycky při něm legračně hýbe hlavičkou. Je absolutně bezproblémová, čistotná. Jediný vroubek, co má, že nám hrozně škrábe peřiny a pak je olizuje, i když má svoje škrabadlo, na které chodí. Dost často jí místo toho nastrčíme starý polštářek, který většinou vezme za vděk. Ráno a večer se v ní probouzí tygr, vyžaduje hraní a zlobení. Oblíbenou hračkou jsou myšy na gumičce, ty jí snad nikdy neomrzí. Pořád po nich chytá tlapkou nebo skáče, ale opravdu vysoko. Taky ráda zaléza do různých úkrytů, odkud pak nečekaně vyskočí. Často se schovává za závěs, z kterého třeba jen vytáhne tlapku a myslí si, že ji nikdo neviděl. Co se týče papání, občas nám přijde, že má bezedný žaludek, protože dojí mističku a hned by papala zase. Miluje jogurty, vždycky jí kousek dáváme, když jíme a to se pak olizuje ještě půl hodiny. Když jdeme do kuchyně do lednice nebo jen mýt nádobí, tak je hned u nás a kouká, co bude dobrého. A když vaříme, tak u toho samozřejmě asistuje. Ale když pak jíme, tak nikdy o jídlo nežebrá nebo nám nestrká hlavu do jídla, řádí jen při přípravě. Je to s ní prostě moc fajn, když ležíme, zalehne k nám taky a odpočívá. S přítelem si po obědě dávají vždycky polední odpočinek. Jméno Anaky jsme jí nechali, ale vymysleli jsme na ní i různé přezdívky. Ale na Anaky slyší. Když je hravá, tak jí říkáme Anakonda. Já ji pak ještě říkám Anuško nebo Anakynko. Přítel jí často říká kocoure (ačkoliv je to kočka:) a podobně. Myslíme si, že je spokojená a že nás začíná mít ráda, když přijdeme ke dveřím, vždy nás běží přivítat a pak se protahuje, protože předtím spinkala. Nejradši má stejně celou postel pro sebe. Taky jsme v ní objevili léčitelské schopnosti, protože teď mám nějaké zdravotní problémy a ona si ráno nečekaně lehla na břicho, kde mě bolelo a mně pak bylo líp. Je to prostě naše zlatíčko. Jsme strašně rádi, že se má dobře a doufáme, že to tak už zůstane napořád. První dva roky svého života sice neprožila nejlépe, ale chceme jí všechno vynahradit, aby už nikdy neměla hlad a nemusela žrát zbytky z popelnic. No tak vidím, že jsem se docela rozepsala. V příloze ještě zasílám pár fotek, ale jsou focené z telefonu, takže to není úplně nejlepší kvalita. Ale určitě ještě zašleme další!
Mějte se moc hezky.
B. K.

Fotografie jsou řazeny od nejstarších po nejnovější.