Pejsků z Mostek jsme se ujali v únoru 2010 (viz Psí kauza z Mostek u Kaplice). Do své péče jsme převzali 18 pejsků, z toho se nám povedlo 7 pejsků umístit do nových domovů a 2 jsme předali do maršovického útulku.

9 pejsků u nás bude bydlet natrvalo: Babu, Brena, Jara, Lars, Lena, Leo, Lerry, Lexi a Luna. K rozhodnutí ponechat si všechny tyto psy nás vedlo několik skutečností. Od února jsme se zoufale snažili pro psy najít domov. Zájemci chodili a zase odcházeli… Prosili jsme o pomoc kamarády, známé, útulky, depozita, azyly, inzerovali v novinách, na internetu… V hotelu, kde jsme psy dočasně umístili, mohli zůstat do června 2010. Čas se krátil… Od června 2010 tak bydlí pejsci v novém depozitu č. 1 v RD v Praze.

S pejsky jsme si užili své, od samého začátku, kdy probíhal nelehký a náročný odchyt v Mostkách. S poslední várkou pejsků jsme nepočítali. Jednalo se o 13 psů navíc, kteří se na louku v Mostkách vrátili až po odvezení všech předchozích psů. Tito psi se už nevešli do žádného útulku, který jsme kontaktovali. Aby psi nebyli odstřeleni některým myslivcem, udělali jsme vše pro jejich záchranu. Naše kapacity stačily pouze na 5 pejsků, kteří na tom byli zdravotně ze všech nejhůře a kterých jsme se ujali s tím, že je umístíme v domácích depozitech, zajistíme jim léčbu a následné umístění. 13 psů, které jsme dovezli naposledy, na tom bylo špatně zejména se vztahem k člověku. Jednalo se o psy značně agresivní, plaché, nemocné a vyhublé. Tyto psy se nám nepodařilo pochytat, musela je odchytit policie s pomocí uspávací pistole. Během třídenního pobytu v izolačním kotci v Mostkách se psi mezi sebou porvali, někteří měli hluboké rány. Nevěděli jsme si rady, celý náš tým byl zoufalý, nespali jsme, v jednom kuse jsme se domlouvali o tom, co dál… Toho stresu, peněz, námahy…

Po přestěhování psů k nám a zajištění vhodných kotců jsme usoudili, že tohle pro ně bude nejlepší. V útulcích po celé ČR čeká na domov spousta psů, které nikdo nechce. Je tam hodně pejsků, kteří se ztratili nebo jim umřel páníček a s jejich adaptováním na nové podmínky není až takový problém, i tak čekají na nový domov různě dlouhou dobu. S mosteckými pejsky je mnoho problémů, nový domov by tedy hledali jen velmi těžko. Nejsou zvyklí na smečku, jsou nečistotní, schopni zakousnout neznámého psa, kočku, jakékoliv další zvíře. Využívají každou možnost k útěku, likvidují věci, jsou hluční, hlasitě vyjí… Na procházkách jsou velmi aktivní a temperamentní, tzv. „k neutahání“. Řada z nich má různé zdravotní problémy – staré zlomeniny žeber a nohou, poškozené klouby, srdeční šelest. I když jsou již všichni psi relativně socializovaní, jakékoliv neočekávané změny (cizí lidé, hluk) je dokáží vyděsit. Za takových okolností bylo zřejmé, že umístění do nového domova bude přinášet starosti novým majitelům i nám. Pokud pes uteče, má sice čip, ale zda se dostane do útulku a bude dohledán, není jisté. Vzhledem k lovecké vášni je spíš reálné, že je v lese zastřelí myslivci. Kdo bude ochoten vzít si psa se zdravotními problémy, zajistit mu dostatečně velký kotec (proti útěku!), denně kotec uklízet, chodit se psy na dlouhé procházky a ještě ke všemu adoptovat min. dva? Socializované psy, kteří byli soužití s člověkem schopni, jsme umístili. Ty problémové jsme si prostě nechali s tím, že jim zajistíme nejlepší péči do konce života a nejenom to.

S pejsky pořádáme různé aktivity. Pravidelně svoláváme procházky, kdy bereme psy ve skupinách a běháme po okolí 5, 15, 30 km. Pro psy to není problém, temperamentu mají na rozdávání. Zodpovědně všechny psy vodíme zásadně na dlouhých vodítkách, husky a jejich kříženci totiž jsou totiž s poslušností na štíru a využijí každé příležitosti, jak utéci:-) Se psy dále jezdíme na různé akce, většinou propagační, kam bereme takové pejsky, kteří jsou schopni vydržet v koletivu lidí. Nyní to vypadá tak, že na jednom psovi leží deset dětí a mazlí se s ním celý den:-) Hlavně Lars a Leonek, kteří nesmí nikde chybět. A to je velký pokrok – když se Lars dostal k nám, byl to vrčící a útočící vyhublý pes, který se klepal strachy v rohu klece, kde měl pelech. Pes, který se počůrával strachy, pes, který měl plíseň, demodex, alergické vyrážky, zvracel, měl průjem, kašel… Jeho stav byl zoufalý, nemohl se ho dotknout nikdo kromě jeho pečovatelky. Napadal lidi, napadal psy. Za půl roku je z něho největší mazel, na kterého nedáme dopustit.

Někteří psi se pochopitelně socializovali více, někteří méně. Na celé smečce je možné pozorovat typické chování, projevy podřízenosti, ukázky práce, jak napravovat důvěru v plachém psovi, který nebyl týraný bitím a surovým zacházením, nýbrž odloučením a izolací. Na některých fenkách je tato minulost znát dodnes.

Pejsky nadevšechno milujeme, a proto jsme jim dali domov. Některé z nich jsme zařadili – na četné žádosti jejich příznivců – zařadili do virtuální adopce. V zimě chceme zkusit jejich tažné schopnosti na saních a spoustu další legrace:-)

Tyto bílé pejsky můžete vidět na různých akcích a samozřejmě se můžete přijít pomazlit. Můžete s námi jít i na procházku, a kdo by měl zájem o přednášku o výcviku, převýchově a zacházení s plachými psy, rádi se mu budeme věnovat. Zatím jsme s pejsky absolvovali akci na závodech v Rudné, akci na hradě Točník a Memoriál generála Custera. Na další akce se chystáme ještě v tomto roce.

Děkujeme všem lidem za pomoc, podporu a maximální trpělivost s péčí o ně a učení na vodítku. Peklo, které si psi zažili, je dávno u konce. Avšak na kauzu Mostky nezapomene nikdo z nás. Oči mosteckých psů nám budou navždy připomínat rezavé řetězy vrostlé do masa, vysoké klece bez dveří, ohlodané kosti, vytí, pláč a naříkání, vyceněné zuby při odvozu do bezpečí, krvavé rány, stopy ve sněhu vedoucí do lesů a poslední pohled na rozloučenou dvou feneček, které v Mostkách zůstaly a byly zastřeleny. Taková hrůza spáchaná jediným člověkem, tolik utrpení, tolik práce kvůli lidské surovosti… Nikdy nezapomeneme a láskou, péčí a domovem vrátíme našim pejskům ztracené chvíle života…

Další fotografie k tomuto článku naleznete ve fotoalbu.