Na problém nás upozonila zoufalá paní, která obvolávala všemožné organizace s prosbou o pomoc. Bohužel všechny slušné útulky v okolí mají buď plno, nebo Třebíč nepatří do jejich „spádové oblasti“. Místní útulek je dle slov paní ve špatném stavu, stejně jako přístup personálu. Jelikož se jednalo o případ, jaké jsou naším denním chlebem, rozhodli jsme se pomoci i zde. Paní nám do telefonu sdělila, že se jedná o pána-podivína, který „chová“ cca 20 nekastrovaných a zbídačelých koček a nyní se jich chce zbavit tak, že je vyveze do polí, aby jejich počet omezil. A prý se máme připravit na nejhorší.

V neděli 21. 6. 2009 jsme se s kolegyní sbalily, naložily auto hromadou přepravek a vyrazily do Třebíče. Když jsme přijeli na místo, vítali nás zavřené dřevěné dveře, po levé straně starý „opelichaný“ domek zarostlý v křoví, okna zatlučená prkny, a po pravé straně cosi – možná by to ale soudobí umělci označili za moderní umění, nevím – na způsob koláže či muchláže různých tvarů vyrobené a poskládané z odpadků. Celá tato „stavba“ se skládala z velkého stromu obestavěného lešením, celé dílo bylo přikryté modrou plachtou a uvnitř naplněno odpadky a harampádím typu starých kočárků, igelitů, kelímků, hadrů drátů atd. Mezi tím se povalovaly mrtvolky ptáků a kosti, zřejmě kuřecí a hovězí. Těžko se to popisuje… Celá konstrukce je vysoká možná čtyři metry. Mezi domem a touto podivnou záležitostí vede do neznáma úzká strašidelná cestička. Hromada odpadu byla nejen vysoká, ale také dlouhá, vedla dozadu okolo celého domu. A v tom ten nešťastník žil, v podstatě jako polobezdomovec. Po chvilce bušení otevřel, nevypadal tak zanedbaně, jak by okolí napovídalo, ale lehká retardace byla znát. Nezajímalo ho, kdo jsme a co bude s kočkami, bylo mu naprosto jedno, kdo si kočky odnese. Vlezla jsem do té strašidelné uličky hledat kočky. Mimo ně jsem tam objevila utopenou zplesnivělou veverku, zápach z mrtvolky byl cítit po celém prostoru. Vedle mrtvé veverky se válely rozmáčené granule, rohlíky a další bordel, taktéž nějaké chlupy, zřejmě mrtvé kotě. Dalo se tam nalézt prostě všechno, nejvíc asi ale nemocných koček. Většina koček naštěstí vylezla sama ven ze dveří, hladové kočky se vrhaly na krmení, takže jsme je chytily venku. Tři z nich byla malá cca dvouměsíční koťátka, zalepené oči, rýma a Bůh ví, co dalšího… V tu chvíli jsem to raději nezkoumala a raději je rychle strčila do přepravky. Pak jsem chytla rezavého kocourka a dvě kočičky – mourečku a černobílou. Kocouři byli vyplašení a ostatní kočky schované. Po neúspěšném čekání jsme měly odchyceno jen šest koček. Byli jsme však s paní domluveny, že je bude dále u dveří krmit a že se pro další kočky vrátíme. Za tu dobu jsem stihla udělat pár fotek, víc jsem se bála, abych nevzbudila nelibost pana domácího a neznemožnila další „spolupráci“.

Nemocné a vyhublé kočky jsme odvezly na karanténu do lovosického depozita. Koťátka už mají zajištěné depozitum v Praze, kočičky se zatím budou léčit a vykrmovat. Doufáme, že až do Třebíče pojedeme za čtrnáct dní znovu, povede se odchytit i zbytek kočiček. Nejsou sice zavřené a běhají venku, ale to místo, které si pro život oblíbili, je strašlivé. Smutné je, že o kočkách vědělo léta celé okolí, ale kromě paní, která nás na případ upozornila, se o to nikdo nezajímal. Poděkovat bych chtěla především kolegyni, která se mnou pro kočičky jela. Dále také paní, která na kočičky upozornila, nechala jednoho z kocourků vykastrovat a naočkovat, kočičky svědomitě krmí, léčí a předala nám větší množství látek pro kočičky, léčivé masti a sirupy pro koťátka. Oproti jiným nemocným kočkám nepotřebují kočky z Třebíče nic zvláštního, jsou to „standardní“ ubožáci – uvítáme kvalitní krmení, stelivo, léky, příspěvky na kastrace, pelíšky a případně další klece na izolaci.

Takových případů, kdy kočky žijí v nevyhovujících podmínkách, je v naší republice bohužel požehnaně, jak jsme již stačili zjistit. Jsme však rádi za každé takové místo, které se podaří zlikvidovat, a za každou kočičku, které můžeme pomoci najít lepší místo k životu. Takové kočky jsou nejvděčnější. Nikdo jim nepomůže, lidé si je domů nevezmou, protože se oprávněně bojí infekcí, v útulcích je plno, nejsou peníze a čas na dlouhé výlety a léčbu. Stále je mnoho lidí, kteří kočky množí, hromadí a pak nevědí, co s nimi. Bohužel se tito lidé často nechtějí svých koček vzdát a my si pak musíme poradit jinak. Takových případů řešíme ještě asi pět, ale některé z nich raději nezveřejňujeme, protože situace v místě je někdy značně problematická. I přesto, že financí, místa i dobrovolníků je zoufale málo, snažíme se takové případy řešit ihned, protože to jsou případy, kdy není čas na vymýšlení alternativ. Proto jsme rádi, když o takovém případu víme a můžeme ho řešit, než jen tušit, že se někde něco takového děje a my nemáme možnost pomoci. Za pomocí milovníků zvířat však dokážeme řadu týraných koček zachránit, ať už se jedná o pomoc finanční a materiální, nebo podanou pomocnou ruku při řešení takových případů. Věříme, že časem se tyto případy budou objevovat čím dál méně.

4. 7. 2009
Další výjezd do Třebíče se konat nebude, protože nás paní (která nám případ nahlásila) informovala, že dvou koťátek se ujali místní lidé, koťátka bohužel po týdenní péči zemřela i přes veškerou snahu veterináře. Jedno koťátko přežilo, toho se ujali opět místní lidé, kastraci koťátka ve vhodném věku paní řádné ohlídá. Na místě zůstali tři dospělí kocouři, absolutní plašani, kteří však nechodí na krmení k pánovi pravidelně. Kočky – matky už tam nejsou žádné. Pokud se na místě neobjeví další zubožená zvířata, nebude nutné případ již dále řešit.

A ještě pár slov k zachráněným kočičkám: černobílá kočička Žlababa má vyléčené oči a je po první vakcinaci. Mourovatá kočička Barbucha dobrala antibiotika a oční masti, za týden bude očkovaná, pokud se u ní neobjeví žádné další příznaky. Rezavý kocourek Chramostejlík je po první vakcinaci. Smutné je to se třemi koťátky – mramorovaná Konvička, černobílý Ouško a tříbarevná Poglička – nedílná trojka trochu vyděšených koťátek, u kterých se vyskytly chlamydie, zánět dutin, zápal plic. Jsou velmi vyhublá, začervená a jejich stav je kritický. Dáváme infúze, Zylexis, antibiotika, vitamíny, krmíme ručně – nežerou. Zlepšení zatím nenastalo, obáváme se, že nás opustí.

8. 7. 2009
Tři koťátka z Třebíče zemřela. Diagnóza: začervení (tasemnice, škrkavky), těžký zápal plic (původce zřejmě chlamydie), stafylokokus, ušní svrab, vši, blechy. Z depozita na Jarově od dobrovolnice Markéty byla přesunuta do depozita na Žižkově, kde jsme jim věnovali tuto péči: infúzní podkožní zavodňování fyziologickým roztokem 3 x denně 40 ml (cca), Calopet pasta, Zylexis imunizace, odčervení Banminth, pudr na parazity Bolfo, Surolan do uší, Aureomycin oční antibiotikum, Ronaxan celkové antibiotikum v tabletách, při výskytu zvracení injekčně Shotapen antibiotikum, Smecta, kotěcí sunar Beaphar s Lysinem v prášku a vitamíny Nutri Mix, Gentamicin kapky do nosu a očí, zahřívání lahvemi s horkou vodou, izolace v kleci, používaná desinfekce Incidur. Domníváme se, že koťata uhynula na otravu ze škrkavek nebo panleukopenii, protože ke konci zvracela a měla profúzní průjem, v obojím mnoho škrkavek. Průběh byl velmi rychlý, vždy po aplikaci léků se kotě zlepšilo, druhý den ráno bylo mrtvé, takto jsme postupně přišly o všechna tři koťata.

Další zpráva – černobílá kočka Žlababa dnes porodila čtyři koťátka. Neměli jsme tušení, že je březí, jelikož to na jejím bříšku vůbec nebylo poznat. Narodily se jí dvě černá koťátka (kluk a holčička), tříbarevná holčička a mourovatý chlapeček. Ihned jsme je převezli z lovosického depozita do nového domácího depozita na Zbraslavi u dobrovolnice Anny. Kočička je krmená Royal Canin kitten 36 od našich dárců a konzervami z DM Dein Bestes a Le-Chat. Zatím nemá žádné komplikace.

27. 7. 2009
Doplňujeme další informace o kočičkách. Rezavý kocourek Chramostejlík je již kompletně očkován a nabízen k adopci novým majitelům, zatím bydlí v depozitu na Praze 3. Mourovatá kočička Barbucha byla převezena z karantény do domácího depozita na Prahu 5, je po první vakcinaci. Černobílá kočička Žlababa se má se čtyřmi koťátky (Gonifra, Žofrén, Žerár, Žáán) dobře, koťátka prospívají, avšak u kočičky se po vyšetření řídkého trusu zjistilo, že má zánět slinivky břišní, což znamená poruchu při trávení tuků a dlouhotrvající průjem. Kočičku jsme nechali vyšetřit na veterinární klinice Zbraslav, kde se bude později léčit. Nyní kojí, proto není možná jiná léčba než podpůrná. Kočička je v depozitu na Praze 5.

Denisa Zárybnická, Toulavé Tlapky

Další fotografie k tomuto článku naleznete ve fotoalbu.