Byly krmené několika lidmi. Ač jsme opodál v Žitomírské ulici odchytávali 30 koček ze sklepa a pak ještě kocourka ve škole, neměli jsme ani tušení, že jsou tu další kočičky skoro za rohem. A ani bychom o tom asi nikdy nedozvěděli, kdyby se nestalo neštěstí.

Jednoho dne jsme obdrželi e-mail s naléhavou prosbou o pomoc. Někdo zazdil vchody do sklepa (okna) a kočičky zůstaly dole. V době, kdy nám byl e-mail zaslán, byly kočičky už 48 hodin bez vody a jídla. Paní, která na kočičky náhodou přišla, nemohla sehnat v domě nikoho, kdo by ji do sklepa pustil. Koneckonců paní ani v tomto domě nebydlela, věděla však, že se tam kočičky zdržují a zazděného sklepa si všimla náhodou. všimla si náhodou když šla okolo, že tam bývaly. Nemohli jsme na místo hned přijet a pokoušet se obyvatele domů přesvědčit, aby nám sklep otevřeli a abychom mohli kočičky odvézt do bezpečí. Paní tedy kontaktovala městskou policii, která ji odkázala na služebnu ve Vršovicích – tam jí bylo řečeno, že přijedou s hasiči a kočky ze sklepa vyženou na ulici. Ale obě strany uznaly, že by to pro kočky nemělo moc valný záchranný efekt. K tomu, aby je odchytil a přijal městský útulek, by bylo zapotřebí jednání na městském úřadě, a to by bylo prý až po svátcích. Jenže to už by pro kočky bylo pozdě…

Paní se s policisty domluvila, aby alespoň zprostředkovali přístup nebo klíče od domu a že naše občanské sdružení si kočičky odchytí a odveze. Policisté totiž nemají čas, aby trávili hodiny ve sklepě číháním na kočky a městský útulek příjem kočiček odmítl. Nakonec tedy paní klíče získala a kočičkám donesla vodu a krmení. Kočičky dole skutečně byly. Ve sklepě byl neskutečný nepořádek a špína. Kočičky tedy vydrží den, dva, než pro ně budeme moci přijet.

21. 12. 2007, pátek večer: Instalujeme sklopec, při prohlídce sklepa je mi skutečně mdlo… Kolik jich je živých? Kolem dvanácté hodiny jsme se jeli do sklepa podívat, kolik kočiček se nám podařilo chytit. Žádná. Ticho, tma a prach. Po kočkách ani stopy. Sklopec jsme tedy umístili ke stropu na kóje, kde mají kočičky vodu a zazděné okno.
22. 12. 2007, sobota večer: Opět jsme zašli obhlédnout prostory. Tentokrát úspěch. Ve sklopci byla černobílá kočička, kterou jsme ihned odvezli do našeho depozita. Nalíčili jsme na další. Pozdě večer se chytila i mourinka. Některá kočička musela zůstat venku, protože polystyrenový obklad byl zvenčí poškrábaný. Ve sklepě i po nástraze makrely bylo opět úplně ticho, makrela zůstala netknutá. Jsou tedy tři možnosti. Zbylé kočky jsou venku. Zbylé kočky umřely. Zbylé kočky makrelu nenašly a jsou pořád někde ve sklepě.

Budeme čekat dál. Až kočičky chytíme, zazdíme okna pořádně cihlami, aby se dolů nedostaly další kočky a jejich osud nebyl podobný.

Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Ani po třech dnech se jídla ve sklepě nikdo nedotkl. Následovala tedy kaskadérská akce – lezli jsme v neskutečném nepořádku a kójích, abychom se dostali zevnitř k oknům a mohli je zabezpečit. V naprosté tmě v prachu, špíně, mezi mrtvými holuby jsme hledali prkna a potom se je snažili napasovat do oken. Nakonec se vše povedlo. Celý náš tým vypadal jako horníci, kteří právě vyfárali:-) S obličejem od prachu jsme se vypotáceli z domu. Běda tomu, kdo nás potkal. Kočičky se ve sklepě už neukázaly, ale podstatné bylo, že venku je určitě ještě jedna tříbarevná kočička.

Když jsme nesli sklopce do auta, náhodou ji paní zahlédla, jak se schovává pod autem. Dali jsme sklopec do zahrádky u domu a po několika minutách běhání po Vršovicích za tmy se hladová kočička přišla podívat do sklopce a vrátka se zaklapla. I tato kočička je už doma. V okolí žádné další kočky nejsou. Proto může začít další akce – oznámení správě domu, policii i hasičům stav toho sklepa (možnost požáru, infekce apod.).

Proč nájemníci domu přáli kočičkám smrt? Jak dokázali sedět u štědrovečerního stolu s pocitem, že v jejich sklepech umírají kočky? Jak mohli v klidu večer usínat a předstírat, že neslyší jejich nářek?

Z vršovického sklepa byly zachráněny Baronka, Kněžna a Mandolína.

Všechny kočičky již našly nové domovy. Mandolína a Kněžna společně v kočičím ráji Felix Grey a Baronka v domácnosti u osvojitelky z výstavy 20. 4. 2008. Koťátka, která u nás březí Mandolína porodila, ještě čekají na vakcinaci.

Denisa Zárybnická, Toulavé Tlapky

Více obrázků naleznete ve fotogalerii