6. 12. 2009
Tak tu máme zase dva zoufalce s ošklivým osudem naráz. Čekal je život s krutým koncem, nejen smrtí, ale i bolestí a beznadějí, kdybychom jim nemohli poskytnout pomoc. Bohužel pro mnoho lidí zůstává kočka nepotřebné, nechtěné, přehlížené zvíře, které má přece devět životů… Ale jsou tu naštěstí i lidé, kteří dokáží zvířata milovat, a to i kočky, které si to opravdu zaslouží. Lásky však stále není dost k tomu, aby ukončila utrpení všech zvířat. Láska hojí rány na srdci a smutek, ale kde nestačí láska, musí přijít racionální pomoc a boj o život. Pak nastává rozhodování, přičemž máme jen dvě volby – buď život, nebo smrt. Komu však přísluší rozhodovat o tom, kdo má dostat šanci a kdo ne? Co má větší cenu? Je lepší dočasná bolest a pak život, nebo raději bezbolestná smrt? I my o tom často musíme za pomoci veterinárního lékaře rozhodovat. A takové rozhodování by nebylo vůbec nutné, kdyby se ke zvířeti nepřistupovalo jako k věci, kdyby zvířata kvůli lidem neprožívala zbytečná utrpení. Není třeba se ohánět zákonem, který zvíře považuje za věc. Pokud lidé sami nebudou zvíře považovat za věc, nebude tomu tak. Všechno je to v lidech a bohužel se v naší zemi stále nachází krutí a ubozí lidé, kteří si svůj vztek a zlost vybíjí na slabších.

A teď k příběhu obou kocourků. Artaban se k nám dostal z odchytu v Radonicích, kdy se jedné paní na zahradě přemnožily kočky, které se postupně hladové stahovaly ze sousedství a někdo na zahradu neustále házel nová koťata, která pak umírala na nemoce. Obrovský počet koček přestala paní zvládat, a tak požádala o pomoc městský úřad, který nás kontaktoval s prosbou o odchyt. Artaban je jeden z kocourků, kterého jsme odchytli právě tam. O jeho osudu nikdo nic neví. Když jsme odchytli kocoura do sklopce, vypadalo to, že jsme ulovili pumu, tak se rval a bránil. Plašan, s poraněným okem a ještě k tomu starší… To bude oříšek, ošetřovat ho a pak mu najít nový domov… Kdepak, doma se mu povedlo utéct z přenosky, místo vzteklého syčícího pardála se z něho vyklubal postelový mazel, který neznal míry, jak vyjádřit radost z tepla a lásky, které u nás má. Tak milé zvíře se vidí málokdy. Artaban měl poškozené oko, zakalené, zanícené a slepé, k tomu několik boulí na zádech. Došlo mi, že po něm někdo musel střílet… Chudáčkovi jsme léčili zánět v oku celý měsíc, aby byl schopen nutné operace. Vyhublý kocourek se také musel vykrmit. Jinak byl samozřejmě plný všech možných parazitů a z toho měl průjem, zvracel, byl dehydrován. Po měsíci se povedlo dostat kocourka do takové kondice, že jsme se rozhodli navštívit veterináře a domluvit termín operace. Veterinář konstatoval, že vyndání oka bude skutečně nutné, stejně tak jako operace boulí na zádech. Počkali jsme tedy ještě tři týdny, než jsme kocourka odvezli na veterinu. Byla sobota odpoledne, když jsem se s panem doktorem Kubátem pustila do operace kocourka. Spolu se sestrou jsme Artabanovi oholili okolí oka a celá záda. Operace netrvala dlouho, ale pro pana doktora byla velmi náročná. Upřímně jsem se nedokázala koukat přímo do rány, zažila jsem to u Šerchána, na jehož operaci jsem též asistovala. Podle toho, co za hrůzu pan doktor vyndal z očního důlku, konstatuji, že kocourek musel mít velké bolesti. Zvětšené oko, poškozené, změněné. Máme dojem, že mu ho někdo vystřelil, takto poškozené oči bývají právě následkem střelby, a takto se bohužel baví někteří myslivci.

Pan doktor ránu vydesinfikoval, vyplnil drenem a zašil. Pak se pustil do boulí na zádech. To už bylo horší, zranění bylo komplikované. Asi čtyři boule velikosti třešně okolo páteře, plné hnisu, krve a hlavně kapsa propojená pod celou kůží. S velmi rozsáhlou a ošklivou ránou se nedalo nic moc dělat. Pocházela také zřejmě od postřelení, ale diabolky se nenašly. Podle rozsáhlých jizev všude okolo jsme konstatovali, že kocourek musel mít celá záda roztrhaná, prokousaná jako cáry hadru! Tyto rány musely být několik let živé, stále hnisající a bolestivé. Pan doktor rány vyčistil, bohužel je nemohl zašít, protože by došlo k opětovné tvorbě abscesů, a tak bylo nutné vyvázat dreny, udělat jen pár stehů a vydesinfikovat. Mohu říci, že z hojení této rány mám obrovský strach, děsím se, že se kůže začne celá odhojovat, může to znamenat nekrózu, záněty a další velmi závažné komplikace, i vzhledem k lokalizaci rány – u páteře. Kocourek byl zároveň ještě vykastrován, protože další narkóza by pro něho byla již riziková. Konečně jsme mohli Artabana sundat z operačního stolu a uložit do přepravky. Chudák náš maličký! Má toho za sebou tolik. Dostal léky proti bolesti i na druhý den. Pak ho totiž čeká vytažení drenů a další léčba. Samozřejmě celou dobu musí být pod antibiotiky, izolovaný v pooperační kleci doma v teple a neustále pod dozorem. Děláme všechno proto, aby se kocourek zahojil a dal do pořádku. Máme ho moc rádi a moc nám na něm záleží, stejně tak jako jeho budoucí paničce, majitelce kočičky Démy, která se na něho moc těší.

Na závěr bychom chtěli mnohokrát poděkovat MVDr. Marku Kubátovi za pomoc a skvěle odvedenou práci. Pan doktor si účtoval pouze materiál a kastraci, operaci samotnou provedl zdarma. Celá operace tedy stále jen 420 Kč! Běžně bychom za takovou operaci a pooperační péči zaplatili několik tisíc. Nejásejme však nad levnou operací, následná léčba se totiž vyšplhá na mnohem vyšší částky vzhledem k vysokým cenám léků. Musíme tedy poděkovat i virtuální paničce kocourka Artabana, která na operaci přispěla. Prosíme zároveň všechny zastánce zodpovědné pomoci zvířatům, aby pomohli s následnou léčbou a přispěli darem na náš účet. Díky Vašim darům můžeme kocourkovi dopřát i nadstandardní léčbu.

Druhým „případem“ je Dartaňan. O jeho osudu víme ještě méně než o Artabanovi. Jakmile jsme se po Artabanově operaci vrátili z veterinární kliniky, volal pán, který našel na své zahradě na Praze 10 zraněného kocourka. Prý má zlomenou nohu a je na veterině. Domluvili jsme se, aby ihned kocourka dovezl, že není na co čekat. Na veterině na Zahradním městě jej totiž nechtěli operovat, protože nálezce nemůže platit za cízího kocourka – cenu za operaci odhadovali na cca 15 000 Kč. A tak jsme v devět hodin večer přivezli Dartaňana. Obrovský mohutný bílozrzek, hodný a milý. Bohužel RTG snímky, které jsem k němu dostala, byly vážně šokující. Komplikovaná zlomenina přední tlapky v kloubu, značné poškození (úlomky apod.) Naštěstí zlomenina nebyla otevřená. Je jasné, že tuto ránu mu způsobil pes, na zádech a na hrudníku má dvě obrovské rány od kousanců, přesně proti sobě. Kocourek si zřejmě sáhnul na smrt. Okamžitě jsem kontaktovala pana doktora Kubáta, že Artabanovu kontrolu spojíme i s operací Dartaňana.

6. 12. 2009
Bohužel nemáme dobré zprávy. V 19.00 jsme s Dartaňanem dorazili k MVDr. Kubátovi, který byl po pracovní době ochotný kocourka odoperovat. Když si prohlédl snímky z RTG, zatvářil se velmi posmutněle. Ihned konstatoval, že zlomenina je opravdu závažná, ale že nemůže nic posoudit bez druhého RTG z jiného úhlu, aby bylo vidět poškození kloubu i z jiné strany. Udělali jsme tedy ještě další RTG snímek, bohužel nebyl o nic lepší, takže nebylo co řešit. Kocourek měl ulomenou horní část od dolní těsně u kloubu a k tomu jedna kloubní hlavice s chrupavkou byla rozdrcená na prach a na snímku byly jen zbytky. Kocourka to muselo velmi bolet, neboť síla, která rozdrtila tvrdý kloub, musela být obrovská. Takové zranění se bohužel spravit nedá, naneštěstí k tomu všemu kocourek neměl v tlapce citlivost.

Tlapka tedy musela být amputována. Opět jsem panu doktorovi asistovala při zákroku. Ach jo… Je to již druhá amputace tlapky u našich svěřenců – první byl Faust, také jsem měla tu čest asistovat, i když to nejsou pěkné chvíle… Zákrok naštěstí netrval moc dlouho, pan doktor si veděl rady a velmi profesionálně a čistě tlapku amputoval. Takové operace bývají náročné, neboť hrozí značné krvácení, ale to jsem řešila pomocí kauteru, kterým jsem zastavovala krvácení cév, a mohu říci, že funguje vážně dobře, je to nesrovnatelné se zastavování krve tlakem. Takže kocourek ztratil úplné minimum krve, naštěstí.

Rána šla pak snadno zašít, stehů má Dartaňan poměrně dost a celé místo okolo rány je oteklé, což hojení trochu ztíží. Kocourek dostal celková antibiotika, převaz a podkožní rehydrataci. Samozřejmě i léky proti bolesti. Věříme, že se bude rychle a bez komplikací hojit. Tato operace stála 1 552 Kč.

Zároveň jsme na kontrole s kocourkem Artabanem. Je po včerejším zákroku neuvěřitelně živý a dělá, jako by byl bez oka odjakživa. Vykráčel si po ordinaci, mazlil se jako blázen a dával mi pusinky. Pan doktor mu vyndal dreny na zádech, rány vypadají kupodivu dobře, propláchnutí desinfekcí a následné ošetření zvládnu už sama. Pak byl Artabanovi ještě vyměněn dren v oku, zítra zas:-( . Doma dostal kocourek celková antibiotika, od zítřka začnu záda mazat infadolanem a dermazulenem. Artaban je moc statečný. Za pár dnů se dozvíte další informace, jak se oba kocourci uzdravují. Pokud byste jim chtěli přilepšit kapsičkami, které oba milují, můžete je objednat přes www.packa.cz.

10. 12. 2009
Dartaňanova rána se hojí dobře, dostává antibiotika a hojící mast, pahýlek neotéká, naopak se zmenšuje, kocourek nemá teplotu a jeho zdravotní stav je bez komplikací. Žere hodně a s chutí, mazlí se, přede. Nálezci kocourka se po přečtení zprávy o amputaci rozhodli, že se kocourka ujmou a dají mu trvalý domov s veškerou potřebnou péčí. Artaban je také v pořádku, oko se hojí vcelku dobře, jen má drobné problémy s granulací na horním víčku, zřejmě díky stehům. Oko ošetřujeme desinfekcí a mastičkou. Dostává celková antibiotika, záda mažeme mastičkami, které věnovala hodná paní. Kocourek žere, je spokojený, umazlený, jen večerní ošetřování ho nebaví a vrčí:-)

14. 12. 2009
Absolvovali jsme vyndání stehů. Vše proběhlo v pořádku.

15. 12. 2009
Pro Dartaňana přišli jeho nálezci a nyní již noví páníčci, kterým za všechno velmi děkujeme! Artaban na domov ještě čeká, zájemkyně si ho zřejmě nevezme:-(

Denisa Zárybnická, OS Toulavé Tlapky