Moc děkuji za perfektní článek. V podstatě jsem si ověřil to co mám sám vypozorované ze svých zkušeností. Máme čtyřletého kocourka, kterého jsme měli asi rok samotného, je krásný sebevědomý a zdravý, ale to díky několika okolnostem, jednak má temperament takový, že je přítulný k člověku (nikdy se nebál ani cizích, spíš hoří zvědavostí) a jednak já jsem si od začátku uvědomoval, že si s kotětem musím hrát, takže když jsem měl chvilku a on nespal tak jsme se prali, honili se a číhali na sebe mezi dveřmi, no je to sice legrace, ale ne každý na to má čas. Teď máme druhou číču jako stálici a je to prostě lepší, spolu si umyjí uši (kocourek měl časté záněty), teď je z něj trochu lenoch a kočička je spíš poděs tak ho udržuje v kondici :-) . Na třetím postu se u nád z různých důvodů pár kočiček vystřídalo a přesně to sedí podle toho jakou měli minulost tak pozoruji i ty problémy. Moji rodiče mají jednu kočku samotnou a musím říct, že na ní pozoruji ty příznaky toho stereotypu, je mi to líto, ale naši si říct nedají. Nicméně článek se potvrzuje. Všechny argumenty proti jsou výmluva, dvě kočky jsou poloviční starost a dvojnásobná radost. A tři mi přijdou jako optimální minimum, když jeden spí tak se vždycky najde třetí na hraní atd.

Dobrý den, Chvilku holkám bude trvat než se seznámí. Lépe by bylo, kdyby byly spolu obě od malička. Takhle to bude trvat tak těch 14 dní, s tím musíte počítat. Nechte je v klidu, oni si to mezi sebou vyřeší a zvyknou si na sebe. Krmte každou zvlášť. Když je kočka v novém prostředí, je jasné, že si bude nějakou dobu zvykat. Více informací najdete zde na stránkách v péči o kočku.

Vcera jsem odpoledne jsem si privezla cistokrevne britske kote: Nikolku (holcicku-nar.14.2.09)Doma jiz mam jednu holcicku Saru(nar.5.3.09).Sara na Nikolku zacala okamzite prskat a Nikolka zalezla do prvniho ukrytu, kde zustala do druheho dne otocena ke zdi....nepije, neji, nechodi na wc. Snazila jsem se ji venovat, ale nema zajem, chce byt schovana a sama. u chovatelky byla taktez v ukrytu a mela tendenci se schovat. Byla v jedne mistnosti se sourozenci, matkou a babickou. Nevim jak se k ni chovat, moc prosim o radu. Nabizela jsem ji granule, ktere davala chovatelka a skrabane hovezi. Doma mame jeste pekingskeho palacoveho psika, ktery je velmi klidny, nestekavy. Predem moc dik za radu, jsem z toho zoufala a bojim se abych ji neublizila.

NEzbývá mi než povrdit vše co bylo v článkiu řečeno. A k těm 13. týdnů, u koček s PP- to je přeci ta nejspodnější hranice, která prostě musela být stanovena, aby byla zajištěna alespoň nějaká "kvalita" a aby se zajistilo, že chovatelé nebudou koťata dávat už ve věku dvou měsíců a dříve, jako to dělají někteří bez PP. Ovšem to že byla určena tato hranice jako ten nejnižší mezník ještě neznamená, že kotě je prostě vyzívané, že bude samo. To je prostě hloupé a krátkozrké tvrdit. Koťata se dávájí od 13. týdnu díky tomu, že to pravidla SCHK dovolují. Neříká to o vyspělosti koťat zase tolik. A jak bylo řečeno, je potřeba každé kotě posuzovat samostatne. Copak muzu rict, ze kazde kote muzu od 13. tydnu oddelit od matky, aniz by to melo nasledky? To neni chytre tvrdit.

Ma sestra si poridila kote ve veku 2 mesicu, ackoli jsem ji odrazovala s tim, ze kote je prilis male. Od zacatku je kocourek agresivni, problemovy, ma neodhadnutelne chovani, problemy byly i s cistotnosti a mocenim po byte. Je naprosto nesocializovany, pri setkani s ostatnimi kockami je jasne videt, ze si chce hrat, ze je rad v jejich spolecnosti, ale nikdo ho nenaucil si hrat, a tak je na kocky agresivni a ony se ho strani. Takze je to zacarovany kruh. Tohle mi nepripada jako mala dan za to, ze nekomu neprijde v neporadku davat kotata prilis brzo samotna, nebo proste jen po jednom.

Pokud nekdo nechce dve kocky, at si poridi jednu starsi. Pokud chce mermomoci neco "roztomileho" a to je o co mu bezi, musi byt dostatecne zodpovedny, a mel by si vzit kotata dve. Pokud mu to za to nestoji, nemel by si tedy kocku porizovat vubec.Myslet by se preci melo predevsim na tu kocku, a ne na vlastni zajmy ci potreby.

Milá Martino, děkujeme za Váš příspěvek, ale zřejmě jste nečetla článek pozorně. Ano, umístit samostatně kotě je VŽDY špatně. Kritické období je do 5 měsíců, ale pokud je kotě i po této době zvyklé na ostatní kočky, není důvod ho od nich oddělovat. V 6 měsících některé z kočiček nabízíme i k dospělým hravým, jak jste s mohla v nabídce koček všimnout, ale to je velmi individuální, jestli je kotě v 6 měsících podle povahy již připravené být s dospělou kočkou nebo u něho vyžadujeme společné umístění až do jednoho roku. Některé kočky jsou na sebe fixované i v dospělosti a samotné je nenabízíme. Ale platí, že do 5 měsíců není kotě nikdy schopné bez dalšího kotěte spokojeně vyrůst a psychicky nestrádat. To tak prostě není. Třeba bychom se mohli bavit důvěrněji, odborněji, kdybyste Váš příspěvek více rozvedla a obohatila o své zkušenosti. My přijímáme až 500 koček za rok, já osobně se starám o kočky již 12 let. Takže si troufám říci, že s tím máme mnohem bohatší zkušenosti než Vy a že máme také mnohem více co do této problematiky mluvit. Chovatelé čistokrevných koček mnohdy chovají kočky pro peníze a o nový domov kotěte se nezajímají, neříkám že k nim patříte, ale tím že zde píšete, že jste chovatelem, nikoho z nás nepřesvědčíte, že byste měla pravdu. Kotě ve 13. týdnu je schopno přežít a být odděleno od matky, protože ho to již neohrožuje na životě - dokáže jíst samo maso, má plně vyvinutou termoregulaci, ale to neznamená, že je psychicky připravené na oddělení od rodiny a že se mu to líbí. Nikdy se Vám nestalo, že by Vám majitelé volali, že jim kotě doma pláče? Nebo že čůrá mimo? Kolik kotat jste prodala? Jak dlouho se chovem zabýváte? Jaké plemeno chováte? Např. britské kočky mají značně odlišnou psychiku než kočky domácí a než kočky perské a orientální. Perská kotátka zvládají samotu mnohem snáze než jiná plemena koček.
V přírodě se tak rozhodně neděje, to máte špatné informace! Jak se v přírodě o sebe postará 3 měsíční kotě? Kolik toho asi uloví? U divoké kočky mládata odcházejí až v půl roce, u toulavých domácích koček zůstávají matky s kotaty napořád pokud je někdo nerozdělí násilím. Naše kotata, co máme nyní doma jsou 7 měsíční a stále pijí od matky! Jsou na sebe velmi vázané, i na matku, když byla na kastraci, ani nežraly. Mluvím o kočce Míně z virtuální adopce. Proto je zatím nenabízíme. Měly i zdravotní potíže. V přírodě rozhodně ve 3 měsících kotata od matek neodcházejí, kde jste toto četla nebo viděla? Viděl jste toto někde někdy někdo? Většina majitelů chodí do práce po celý den... Když dokážete říci, že kočka nepotřebuje ke štěstí další kočku, tak jste podle mého názoru bezcitná ke kočkám a vřele Vám doporučuji přečíst si toto a to i všem ostatním, kteří s článkem nesouhlasíte, prosím zde: http://www.kocky-online.cz/clanky/proc-jsou-dve-kocky-lepsi-nez-jedna

S článkem naprosto souhlasím. Začala jsem s jedním kotětem, ale za pár týdnů mi bylo jasné, že potřebuje kočičího parťáka, že při vší snaze mu ho dvounožec nanahradí. Tak po necelém půlroce přišlo další kotě. Starší si zvykalo 2 dny, a pak už byli kámoši. Pak přišlo ještě jedno kotě-slečna ke klukovi-žádné syčení a prskání se nekonalo, všichni tři byli kamarádi ihned. Byl to krásný pohled na tu kočičí trojku, na jejich hry a dovádění, honění po celém bytě, šílené kousky, co společně prováděli-a přitom NIC NIKDE neničili, drápky si brousili a brousí na vyhrazených místech, nic nerozbíjí, jsou všichni čistotní. V říjnu šel soused do lesa na houby a místo hub přivezl 4 mrňavá koťata-nebyla starší než měsíc, 5 neděl. Všechna se držela pohromadě, lezla přes plot k nám, náš pes (labrador) je hlídal a dohlížel, aby byla pořád všechna spolu, a tak jsem si k těm svým třem vzala ještě dva bráchy. A udělala jsem dobře, že jsem si vzala dva. Potvrzuji zkušenost útulku. Protože byli nemocní a začervení, měla jsem je měsíc v karanténě a byli sami, ale nijak nestrádali, protože byli DVA. A znali se. Vystačili si sami. Dokonce i venku chodili poctivě na kočkolit do bedýnky a neočůrávali nám zahradu. Po odčervení, vyléčení a naočkování pronikli k nám do bytu-původní úmysl byl, že to budou kočky venkovní. No, tak mám v bytě 5 koček. S těmi původními 3 se sžili rychle a dobře-koťata se jich nebála pranic, oba již větší kocouři je tolerovali od prvního momentu, jen kočička na ně týden prskala, aby se nakonec stala jejich obrovskou kámoškou. Takže mám 5 naprosto spokojených, vyrovnaných, nebojácných koček, které jsou každá osobností, každá je jiná a jinak úžasná. Nikdy jsem nelitovala ani chvilku, že jsem si vzala ty dva nalezence, a hlavně jsem skálopevně přesvědčená, že vše probíhalo tak dobře a bez problémů právě proto, že byli dva a znali se. Tím překlenuli to období, kdy museli být sami. Teď už jsou to pořádné kousky kocourů-zítra jdou na kastraci-a nemám s žádným z nich pražádný problém.

Z vašeho článku vyplývá, že samostatně umístit kotě je pro něj vždy špatně a kočku považujete za kotě do jednoho roku. Patřím k chovatelům čistokrevných koček a ve věku 13 týdnů je už kotě dostatečně připraveno na odchod od matky a sourozenců. Děje se tak i v přírodě. Pokud je majitel doma denně a nejezdí na služební cesty, nebo na víkendy pryč kočka nepotřebuje ke štěstí další kočku.

ale teď si myslím, že s touto podmínkou vydávání koťat jen po dvou děláte velkou chybu a doplácí na to kočičky. Pak se Vám nedaří koťata rychle umisťovat a hrozí jim v depozitu infekce, což je dle mého názoru větší riziko. Navíc každé kotě je jiné. Mám kočku nalezence, která k nám přišla zřejmě jako odrostlejší kotě. Jiné kočky nesnáší a člověk jí na hraní jako parťák stačí. Ještě si říkám, kde vlastně máte určený věk, kdy odrostlé kotě dáte samotné. Např. Borůfka a Chomůrka už jsou docela velké a určitě by to zvládly a takto zbytečně trčí v depozitu:(. Samozřejmě vím, že Vy si řeknete, že sama pro kočky z Vašeho pohledu nic nedělám a jen Vám do toho kecám. Každý dělá, co může a na co má. Jen jsem vyjádřila svůj názor.
A ještě jedna věc. Změňte proboha fotku u San Prince, protože ta současná by potenciální zájemce spíše odradila a přitom to musí být pěkný kocourek.

Nezáleží ani tak na věku jako spíš na temperamentu kocourka. Pokud je hravý, nebude mít s kotětem problém, pokud je klidnější, kotě by ho mohlo svou hyperaktivitou lehce děsit. Pokud hodláte adoptovat zvířátko z útulku, v každém útulku Vám jistě poradí vhodného "kandidáta".

Máme 3-letého kocourka, čistotného a přítulného. Poslední rok byl zvyklý na 2-letou kočičku, kterou jsme však byli nceni dát hodné paní, protože začala s rostoucí intenzitou znčišťovat byt. Chodila na WC mimo vyhrazená místa atd. Poraďte prosím, zda by se ke kocourkovi hodilo spíše kotě nebo dospělá kočka. Je sám smutný a neustále jí hledá. Děkuji za radu. Příjemný den. T.D.

Vzala jsem si z depozitu v Litvínově 2 letého kocourka. Zvykl si na nás a pokud jsme byli doma, byl i spokojený. Jenže my s manželem často odjíždíme na víkend z domova. Při návratu kocourek naříkal, že byl doma sám i když jídlo, vodu a VC měl. Po roce jsme mu z téhož depozitu přinesli ročního kamaráda, který nám byl paní doporučen. Oba kocourci se okamžitě spřátelili a teď je z nich silná dvojka. Jeden bez druhého nedá ani ránu. Máme je moc rádi a zažíváme s nimi spoustu hezkých chvilek.

Tyto stránky slouží milovníkům zvířat pro potěšení a pro lepší přehled problematiky opuštěných zvířat. Není hezké číst vulgární nebo jinak nevhodně vyznívající komentáře, nepůsobí to dobře. Nikdo z našeho kolektivu takto nepřispívá, pakliže stránky navštavují různí lidé s různými názory, musí si také uvědomit, že tento web neslouží pro hádky a podobně. Proto prosím pochopte nutnost takovéto komentáře odstranovat. Vyřizujte si prosím osobní spory po emailu. To je myšleno pro "Samy" a "Ivanu". Děkujeme za pochopení. TT.

Záleží na tom, jaký mají kočky životní prostor. Pokud jsou v jednom bytě celý život, v malé místnosti a je jich tam třeba 30, tak to už je horší. Přechodně to nevadí. Na garsonku se dají pohodlně počítat tři kočky, které se snesou. Pokud mohou chodit ven, tak je v podstatě jedno, kolik jich je, záleží na tom, aby se o ně člověk dokázal řádně postarat. Deset koček není moc ani na byt.Pokud chodí ven, můžete jich mít i 60, pokud mají dostatečný prostor kam se rozeběhnout. Jen je pak potřeba při krmení dávat pozor, aby měla každá přístup k misce, některé kočky společné krmení nesnesou.

Dvě kočičky jsou určitě lepší. Zajímalo by mě však, kde naopak vidíte hranici, že kočiček je už moc a že jim tak velká smečka nesvědčí. Tento rok byl poněkud náročný a sešly se u mě doma další 4 kočičky, takže teď jich mám 10! Mají tedy neomezený přístup ven, ale přesto mě stále tíží víčitky, zda jim taková smečka vyhovuje? Děkuji za odpovědi a za vaši sílu pomáhat zvířatům! :)

Pomáhala jsem v jednom útulku jako dobrovolnice a vzala jsem si nejprve jedno, pak druhé koťátko domů na umření - sourozence. Ačkoliv jsem neměla žádné zkušenosti, podařilo se mi obě zachránit a dneska jsou nádherná. Původní záměr byl dát je do adoptivní rodiny. Dneska vidím, že nejsem schopná se jich vzdát a zůstanou u nás, i když jeden ze psů to těžko nese. Vaše postřehy jsou pro mne moc důležité. V současné době se podílím na založení nového útulku pro opuštěná zvířata, určitě se budu snažit prosadit, aby koťátka šlo do nových rodin ve dvou. Děkuji za všechno, co pro zvířátka děláte, dovedu to velmi dobře posoudit a ocenit. Pohlaďte za mne Danečka:-))))

Naštěstí naše roční kočička je takové hodně odrostlé, ale hravé kotě, takže si s koťátkem hraje a nevadí jí spát s ním na jedné posteli. Doufám, že to pomůže ke spokojenému vývoji koťátka, i když věkový rozdíl tam je. Je to opravdu úžasná kočička, která kotě od úplného začátku příjala kladně.

Na základě vlastních zkušeností stoprocentně souhlasím se článkem. Dvakrát po sobě jsme se ujali samostatného nalezence - koťata měla všechny výše zmíněné neurologické a socializační problémy, přetrvávající do dospělosti. Naopak u koťat, která jsme přijali ve dvojici, bylo úžasné sledovat jejich harmonický vývoj ve spokojeného dospěláka. Je-li to jen trochu možné, měl by si zájemce o společníka vzít vždy koťata dvě.

Sama mám doma 5 koček. Nejstarší kočku mám 11 let, nalezenou v křoví jako několikadenní kotě. Od malička to byla agresorka, s kočkami nekontaktní, více závislá na lidech. Ale kdybych ji tenkrát nesebrala, byla by mrtvá. Další dvě kočky se v podstatě skamarádily spolu, i když je mezi nimi rozdíl cca jednoho roku. Obě mám také od koťat. No a poslední dvě jsou sestry, které jsem vzala z útulku po té, co jejich 6 kámošů postupně pochcípalo. Tenkrát jim bylo 6 týdnů. Myslím že, všechny jsou spokojené, jen ta první, nejstarší se skutečně odlišuje. Ještě k tomu umisťování z útulků do adoptivních rodin. Vše, co píšete je jistě pravda, ale praxe je taková jak píšete. Když jeden útulek v okrese bude postupovat správně, dříve nebo později praskne ve švech, protože všude v okolí se tak neděje a rozdává se po jednom. Myslím, že myšlení lidí není ještě na takové úrovni, aby uvěřili zkušeným. Přesně slyším ty argumenty, o kterých píšete. To by chtělo poučit lidi v nějakém televizním pořadu.

Máme doma již dvě kočičky (13 let a 1 rok), coz byl pro nás stopstav. Nicméně soused nám přinesl cca 2 měsíční koťátko, které bylo nalezeno u nich v práci ve skladě, kde nemohlo zůstat. Rozhodli jsme se, že si ho necháme (přece takové škvrně nevyhodíme ven a útulky praskají ve švech). Uvědomuji si, že mu sourozenec jeho věku chybí. Jenže jediným řešením je, že kotě dáme pryč nebo si bude muset poradit bez vrstevníka. Další kočičku už opravdu nechceme. Doufám, že to zvládne, i když je hodně divoké. Říkám si, že u nás je mu přece jen lépe než ve skladišti nebo venku.