V poslední době se čím dál tím častěji setkáváme s nepochopením veřejnosti ohledně péče o svěřená zvířata. Řada lidí si neuvědomuje, jaký nepořádek dokáží zvířata, která nejsou zvyklá žít v domácnosti a ve společnosti člověka, vytvořit. Tento článek se pokouší o jakousi osvětu a snaží se vysvětlit, proč útulek či depozitum ve většině případů nebude nikdy dokonale čistý. Je totiž velký rozdíl chovat doma pouze jedno nebo dvě zvířata, která jsou zvyklá na člověka a odmalička jsou vychovávána k čistotnosti a pořádku – kočky tedy chodí na kočičí WC, psi se vyprazdňují při venčení, zvířata jsou zvyklá na česání a ošetřování srsti, kočky si škrábou drápky na vyhrazeném místě. Soužití s vychovaným zvířetem je pak velmi jednoduché.

To se však ve většině případů netýká zvířat, která se dostala do útulku či depozit. Tam se často dostávají zvířata právě kvůli nečistotnosti, zvířata, která se ztratila či je majitel opustil a která se tedy delší dobu pohybují volně a získané návyky ztrácejí. Zvířata, která jsou ve stresu a svou psychickou kondici vyjadřují právě nečistotností, příp. ničením věcí (misky, podestýlka). Zkrátka, ať už jsou důvody k takovému chování jakékoliv, je zřejmé, že v zařízení, kde je větší počet zvířat pohromadě (útulek, depozitum, velkochov apod.), nelze udržet takový pořádek a čistotu, jakou se mohou chlubit majitelé několika zvířecích exemplářů. A tak se stává, že návštěvníci útulků či depozit často vyjadřují odpor k nepořádku a zápachu, kterému se prostě nevyhneme. Svoje dojmy pak bohužel mnohdy sdělují svým přátelům, v diskusních fórech atd., a tak vznikají pomluvy, které útulkům pochopitelně škodí. A přitom svěřená zvířata v depozitech prostě neleží celý den způsobně na jednom místě a svou potřebu nevykonávají striktně na vymezené místo. Naopak, jak již bylo řečeno, často jsou stresovaná a ve špatném zdravotním stavu (průjmy, zvracení). Jejich opatrovníci a dobrovolníci samozřejmě prostory, kde zvířata pobývají, uklízejí, čistí, dezinfikují, ale bohužel omezený čas, který mohou zvířatům věnovat (většina z nás má zaměstnání a zvířatům se věnuje ve volném čase), neumožňuje uklidit IHNED každou loužičku či hromádku. V chovech se obvykle uklízí 1 x denně a krmí 2 x denně. Zvířatům zápach a nepořádek nevadí, to vadí výhradně lidem. A tak se často stává, že se nám zvířata z nových domovů vracejí, protože noví majitelé nejsou schopni akceptovat určitou míru nečistotnosti, která se při přechodu do nového domova často objevuje jako následek prožitého stresu spojeného právě s přechodem do nového domova. Stejně tak nejsou noví majitelé ochotni se smířit s tím, že kočka má tendence vyhledávat úkryt ve výškách, vyhrabuje hlínu z květináče atd., pes štěká, kouše boty atd. A přitom stačí pouze umožnit zvířeti, aby si v novém domově zvyklo a zároveň být při odstraňování těchto zlozvyků dostatečně důsledný.

Bohužel se v souvislosti s tématem často objevují lidé s cílem útulku, depozitu či chovné stanici uškodit. Ti vyhledávají jakoukoliv příležitost, jak daný objekt a jeho lidské i zvířecí obyvatele vyfotit v co nejhorší podobě. Stačí jediný umazaný kout, jediný výkal, který není na svém místě. Fotografie se pak objeví na veřejnosti a veřejnost, bez zkušenosti s prací okolo větších skupin zvířat, je vyděšena a ztrácí důvěru v daný útulek či chov. Na těchto „otřesných“ fotografiích však již není vidět to, že se pečovatel např. intenzivně věnoval nemocnému zvířeti, že se zvíře pokálelo či pozvracelo pár minut před tím, než bylo vyfoceno. Že je velmi snadné zachytit různé nechutné detaily bez ohledu na kontext a situaci, ve které vznikly. Útulky a depozita jsou pak pomlouvána a často se dostávají do finanční tísně, protože situaci pochopitelně monitorují i dárci, kteří logicky znejistí. A zvláště firemní dárci nechtějí být spojováni s organizací, na které ulpívá jakékoliv podezření. Pracovníci útulků a depozit jsou pak závislí na spřátelených organizacích a jejich referencích.

S tímto problémem se denně setkáváme i my, resp. naši dobrovolníci, kteří byli tak laskaví a část svého volného času a pohodlí obětovali ve prospěch opuštěných zvířat. Zvířat často silně znečištěných, začervených, zablešených, s otevřenými ranami a zlomeninami. Naštěstí jsou naši dobrovolníci lidé, kteří neváhají přijmout i takové zvíře, bez ohledu na zápach a nepořádek, který takové zvíře může způsobit. Když se musí dobrovolník rozhodnout, zda přijme nemocné zvíře či zvíře po úraze s tím, že překročí kapacitu depozita a že riskuje pomluvy a negativní reakce, nebo zda zvíře ponechá svému osudu s tím, že se ho MOŽNÁ ujme jiná organizace či jednotlivec, je zřejmé, jak se rozhodne. A úzkostlivý pořádek jde v tu chvíli stranou. Ano, tak to u nás chodí a my to považujeme za správně. Neboť je lepší strpět nepořádek a zápach a pak provést „generální“ úklid než si udržovat naklizený byt a na trpící tvory se dívat jen zpoza záclony, příp. litovat týraná zvířata, o kterých referuje televize či tisk. Ale běda, jak se takové zvíře objeví u sousedů. Hned víme, kdo může za zápach v domě, kdo způsobil hromádku před domem a neuklidil ji po sobě (resp. po svém psovi), kdo ruší (štěkáním) noční klid… A může začít koloběh udání a trestních oznámení. A přitom se ve srovnání s jiným zápachem (cigarety, alkohol, staré boty, výfukové plyny) či hlukem (stavba v sousedství, automobily) jedná o naprosto podružné problémy.

Jak to může vypadat, když se sejde víc „nevychovaných“ psů pohromadě, můžete vidět na fotografiích pejsků z Mostek. Tyto fotografie pořídila naše dobrovolnice po noci, kterou pejsci strávili v provizorním ubytování. Škoda, že jsme po tmě nedokázali vyfotit stav, v jakém jsme provizorní ubytování a pejsky opouštěli večer. Nesocializovaní psi uvyklí pouze na venkovní kotec bez přístřešku se v suchém, teplém a klidném prostředí ocitli poprvé, a tak nevěděli, jak se chovat. Přes noc se jim povedlo rozškubat na kousky měkké a teplé péřové deky, které jsme jim poskytli jako pelíšky, označkovat močí veškeré prostory, rozkousat a pokálet vše, co se dalo. Ráno pak nezbylo nic jiného než popadnout lopatu a celý příbytek „vykydat“. A pak nanosit nové pelíšky a hračky a počítat do deseti, než vytvoří spoušť znovu…

Vyzkoušejte si jednoduchý test citlivosti. Fotogalerii otevřete rychle a ihned na první pohled zhodnoťte svoje pocity a zapište si je. Poté si fotografie prohlédněte ještě několikrát a pozorně, dívejte se na jednotlivé pejsky a představte si, že večer uklidíte a ráno se k nim vrátíte. Pochopíte, že kromě toho, co ke psům nerozlučně patří, nic jiného na fotografiích není. Potom porovnejte podmínky, ze kterých psi pocházejí, a podmínky z dočasného domova. Nazapoměňte se pobavit nad fotografií našeho bývalého svěřence Adalberta (fotografie vpravo), který se vyřádil cca po dvou hodinách odložený v „bezpečné“ kleci pro velké psy. Zamyslete se nad tím, jak těžké je obstarat více zvířat najednou a zkuste najít řešení, jak pomoci zvířatům, aby se do útulku nemusela dostávat, a útulky tak nepřekračovaly svoje kapacity.

Co se týče mosteckých pejsků, právě díky lidem, kteří nepochopili jejich povahu, museli být psi přestěhováni za mříže do kotců, kde strávili celý svůj dosavadní život. V současné době je většina mosteckých psů rozdělená v domácích depozitech dobrovolníků. Když jsme tyto dobrovolníky žádali o poskytnutí fotodokumentace, která by přiblížila náročnou péči o tato zvířata, nepochodili jsme, neboť nikdo nechce označen za člověka, který péči o zvířata nezvládá, zvlášť lidmi, kteří se celé kauzy neúčastnili a informace čerpají pouze z diskusních fór.

V souvislosti s tímto článkem budeme rádi, když nám na náš e-mail zašlete fotografie svých zvířátek a rozličných kalamit, které dokázala způsobit. Fotografie zveřejníme ve fotoalbu. Upozorňujeme, že všechny fotografie jsou dílem soukromých osob a vztahují se na ně autorská práva. Tyto fotografie je zakázano kopírovat a dále distribuovat bez souhlasu autora. Děkujeme všem, kteří nám své fotografie poskytli a dovolili nám je uveřejnit.

Věříme, že společný článek přispěje k osvětě mezi lidmi a alespoň částečně zamezí dalším pomluvám.

Členové občanského sdružení Toulavé Tlapky, útulek Mělník