Václav Vydra pořádá každý rok akci s názvem memorial generála Custera. Akce má připomenout slavné doby bitev právě generála Custera. Současné představení zahrnuje nejen pochod Prahou s koňmi, ale také celodenní přehlídku koní a bitev na loukách statku Hněvšín poblíž Slap. Akce se letos účastnilo přes stopadesát koní. Počet návštěvníků nám není znám, ale vzhledem k tomu, že počasí se v sobotu velice vydařilo, byla jich spousta. Prostě mnoho lidí, stádo nádherných koní, zástupci všech plemen, bezvadná přehlídka, ukázka vojenských manévrů. Václav Vydra na svém naprosto okouzlujícím koni, prostě oba fešáci:-) Ukázka historické bitvy, ukázka vtipné přestřelky, výstřely z děla, indiánské ječení, prostě perfektní zábava pro velký kluky:-) Moc se nám to líbilo. Seznámili jsme se s řadou dokonale namaskovaných indiánů. Toulavé Tlapky a naše psí legie tentokrát také vyrazily na tuto akci s propagačním stánkem. Vzali jsme s sebou tři naše maskoty a jednu kočičku - Naďu, abychom se jí pokusili najít nový domov, jelikož na něj čeká už přes rok.

Ráno jsme (já a Renča) po sedmé hodině vyrazily z Prahy, ranní balení nebylo nic zajímavého, honička, zapomněla jsem si nabít telefon, ale vyrazily jsme. S malým bloudícím smyslem jsme se dokodrcaly na místo naší perfektní hromotlukovskou kárkou. Když už nás lesy nedokázaly lákat tím správným směrem, objevil se zčista jasna rytíř. Sice ne na bílém koni, ale s koněm ve vozíku. Takže jsme věděly, že máme super stopu. Když i on zbloudil v lesních cestách, zastavily jsme vedle něho a zaptaly se: „Dobrý den, jedete taky tam, kam my? My jsme zabloudily.“:-) Se smíchem jsme se tedy dohodly na společné trase a vydaly jsme se rovně. Psí konvoj v patách s koněm a dalšími zbloudivšími osobáky v zádech. Ta naše jízda 20 km/h je musela neuvěřitelně nudit. Zorali půl louky, než jsme našli naše stanoviště. Hned v úvodu nás uvítal kamarád Pepa na čtyřkolce, kterému mimo jiné vděčíme za účast na této akci. Bláto se zdvihlo do výšky, prach se zdvihnout nestačil, za blátivou stopou jsme následovaly Pepu na louku, kde jsme byli usazeni do svého důlku. S velkou radostí z našeho uskutečněného příjezdu jsme se přivítaly s Martinou Hlavsovou, která se akce účastnila se stánkem www.z-krmiva.cz. Velký klobouk, dobrá nálada, modrý stan – to je naše Martina! Zde mohli naši příznivci zakoupit krmení pro naše zvířátka. Marťa nám držela místečko po svém boku. Rozbalily jsme nádobíčko a poseděly jsme ve svitu ranního slunce. Tedy, abych byla upřímná, potily jsme se v žáru slunce, zlobivá psiska, nechápou, že se staví, nikoli boří stan…:-) Když vzal poslední kapy potu z našich tváří vítr, poklidně jsme vysedávaly na camping židličkách a vyhlížely Káťu s Michalem. Oba zdárně dorazili a přitom obkroužili celou louku. Dobře jim tak:-) Káťa vyrobila úžasnou nástěnku a výtvarně obložila celý stánek TT. Já jsem měla na starosti hlavně pejsky a Renata zase byla naprosto úžasná v komunikaci s každým, kdo se na nás přišel podívat. Úžasné odpoledne, spokojené pejsky mazlili v jednom kuse děti i dospělí. Do fenky Breny se zamiloval místní indián, strávil s ní několik minut mazlení, objímání, a i když si ji nemohl vzít domů, alespoň přispěl na krmení. Lars zase všem ukazoval bříško. S pejsky jsme si několikrát oběhli louku i místní les. Seznámili jsme se s vesternovými jezdci a bezva koňáky, poseděli jsme, pokecali jsme a šli jsme dál. Když už bolely tlapičky, vydali jsme se zkontrolovat Renatu, jak jí to propagování jde. Čas od času se přiřítil Pepa se čtyřkolkou, aby nám ukázal, jak mu to ježdění a bahnění hezky jde. Mnoho milých lidí nám zakoupilo konzervy, granulky, dobrůtky pro pejsky a kočičky. Mnozí přispěli finančně. Měli jsme moc dobrý pocit z každého, kdo k nám zavítal. A představte si, že se nám povedlo udat kočičku Naďěždu Michalovnu, která u nás na domov tak dlouho čekala!

Jako jedinou kočičí reprezentantku jsme umístili do velké klece ve stanu. Malé děti sdíleli klec povětšinou s kočkou, která si to nesmírně užívala, nastavovala bříško a předla. Jeden chlapeček se do ní úplně zamiloval.Maminka nemohla nic namítat, a tak Naďa putovala do nového domova u Prahy do skvělé rodiny milovníků zvířátek. Za adopci Naděnky jsme vděční! Považujeme to za největší úspěch celé akce.

A tak jsme stále jsme s někým hovořili, nabízeli zvířátka a věříme, že stejně tak jako z Točníku, i z této akce se lidé ozvou zpětně a dorazí k nám. Také se na nás přišla podívat Denča Nováková! Snad pět let jsme o ní neslyšeli a najednou se zjevila. Díky moc Denčo! I Elišce a Aničce děkujeme za návštěvu, jsme rádi, že jste skutečně přišly. Těšili jsme se! Nakonec po všech bitvách a jízdách za námi přišel i samotný Václav Vydra! Naši pejsci se mu moc líbili, Brena i na něj zkoušela své metody, jak sbalit chlapa a odejít s ním domů:-) Smutné oči, pacička, výskok do náručí a neomalené lísání málem vnesly panu Vydrovi do očí slzy. Panu Václavovi chceme přednostně poděkovat za neuvěřitelně milý a vřelý přístup ke zvířatům, vstřícnost, úsměv a naprostou pohodu a radost i z malého okamžiku setkání. Velmi děkujeme i jeho úžasné asistentce, které jsme velmi vděční a nemůžeme se dočkat, až za námi přijede. Chceme poděkovat všem, kteří nám pomohli. Obrovskou pusu a poděkování posílám Pepovi za skvělou pomoc! Děkujeme Martině Hlavsové za poskytnutí krmiv pro naše zvířátka a možnost zakoupení návštěvníky, děkujeme Katce Turkové a Michalovi za celodenní výpomoc. Jsme z celé akce nadšeni a rozhodně už nehodláme zůstávat stále doma za pecí. K celé akci není co dodat – kdo nepřišel, o hodně přišel:-)

Spokojené Toulavé Tlapky

Další fotografie z této akce naleznete ve fotoalbu.